Vůbec to nemůžu rozdejchat.
A přeci vím o tom, o téhle svojí úchylce, už tak dlouho. Já nepoučitelnej idiot!
Čtěte návody psala jsem už v nulašestém. Sakra! Sakra! Sakra!
Připravila jsem si tři dětičky, pěkně vykoupané a oblečené, a že si vyrazíme…
„Hezky tu počkejte, ještě se vykoupu já a umyju si vlasy.“
Jenže mi došel kondicionér a tak jsem si vypůjčila nějaký od Lety, ten co s ním minule Vanesce rozčesávala vlasy. (Jak jsem si mylně myslela.)
Mocnou vrstvu jsem si ho na svoje krásné, dlouhé, vlnité, husté vlasy nanesla, pohodlně relaxačně se ve vaně uvolnila, když ucítím ten hnusně odporný zápach, jaký mě někdy ovane, když projdu kolem kadeřnictví!
„Bože, co to je???!!!“ vzkřiknu zoufale, hlavu v ohni, já odpůrce všech chemikálních zásahů do vlasů. Vyskočím jak šílená z vany…
„Koukej, babička má zelený vlasy!“
V hysterii si nasadím brýle a čtu:
NO BASE CREME RELAXER…nějaká sračka na narovnávání černošských vlasů na bázi naší trvalé…!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Teď nevím, co bude, až spláchnu indický olej, co jsem si záchranně nalila na svojí nechutně zelenou nerozčesatelnou koudel.
A svojí duši jsem poskytla první pomoc tímto zoufalým zápiskem.
Foto, foto, foto….
Tos měl skandovat předevčírem.
Já mám ale stejně zašantročenou nabíječku.
Teď se marně snažím rozčesávat, marně se snažíme všichni. Potřebuju lahev! Ale dětičky poslat nemůžu. Nějakej chytrák vymyslel, že se mladistvejm nesmí prodávat. Ledaže bych zkusila poslat Vany k Číňákovi se srdceryvným dopisem. Kdoví ale, jestli umí číst počesku. Natožpak pomojem.
Po jedné hodině intenzivního rozčesávání:
Z půlky pořád koudel a z druhé – ještě trochu chaluh – a začínám vypadat jak nešťastná žena vodníkova, co se chtěla se zelené obarvit na blond, ale moc jí to nechytlo.
A co zkusit burku? Ale to zas by bylo podezřelé, machometáni nepijí.
Začnu ji propagovat v Čechách, burku – rovnost všem ženám!
tedy Miru,to jsi me pobavila.Hlavně s tou zelenou sračkou.iren.
Irenko!!!
Kdybych uměla plakat, pláču.¨
Vyplakat mi nejde, tedy se musím alespoň vyblogovat.
Já se snad na tebe přijedu podivat.
Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Přijdu sama. Za pár let.
tak,snad to zmizí dřív!!! Ale chápu tě.Iren
Každopádně to vodroste. Jestli se tedy ta sr…. (už mě přešel prvotní vztek a tak začínám zase mluvit slušně) nedostala až na kořínky.
Navíc mám pocit, že mi po úplném rozčesání zbude polovic původního porostu.
Jednou jsem prožila podobný horor ve snu. Byl to tak přešťastný okamžik, když jsem se probudila…
Ačkoli zbývá ještě kus koudele k rozčesání, došla jsem si ve čtyřech (psychická i fyzická podpora – „Jardeli, že to babičce sluší…VIĎ!!! JARDELI!!!) na ten roh pro anestetikum. Číňánek ani okem nemrkl, i když jsem si vzala i triko naruby.
(Asi mi to vlezlo i na mozek.)
Navíc, když jsem si pak nalila a pozvedla úlevně číši, spodek té číše, to kolečko, zůstalo ležet na stole a já držela plnou číši jen za tu stopku, bez možnosti ji odložit.
ty jo…. uf…
A navíc nemůžu zapomenout, i když se nevidím. Na rozdíl od mrtvých vlasů kůže na hlavě ožila.
Jéééžiš, Mirko, já Tě snad prvně za ta léta vidím lát. A nedivím se Ti …
Tak hlavně aby to už povolilo.
A to ještě kdybys mě slyšela…
Zrovna včera, když jsem šla zrána po probuzení vykutálet popelnici, tedy vyvést na kolečkách kontejner, ovázala jsem se hadrem, mrkla na sebe do zrcadla a říkala si, jaký to mám štěstí, že vstanu rovnou svůdně učesaná.
Pýcha předchází pád. A nějaká nahoře (mocná síla) to tam řídí a nic jí neunikne.
To jsem nebyl já kdoseto ožrak vnedaleko mitrly v jinonicích
Chtěla jsem to udělat taky, ale ani tu jednu číši bez kolečka jsem nemohla dopít.
Pít na žal, to není nic pro mě.
mitrly = Mirky (pozn. aut.)
Chtěl jsem jen v tu dobu sdělit, že to na mém blogu nepíši momentálně já, protože sedím ve vinárně nedaleko místa, kde dříve žila Mirka. Ale zapomněl jsem si brýle, tak je to možná mírně nesrozumitelné.
Na Tvém blogu pořád sestupuješ ze Sierry.
Kdyby to osud tak nezašmodrchal, mohls sedávat v útulném literárním bárečku prostého názvu „U Mirky“ (v bývalé to trafice a ještě bývalejším řeznictví.)
🙂 omlouvám se – nemůžu si pomoct …
Jistě, to byl můj záměr. Litovat veřejně se smím jen já sama.
Probrala jsem se do nového dne, sebrala z polštáře pár hrstí koudele…
Mirko..tak se ostříhej..určitě ti to bude taky slušet..život je změna a ty jsi přeci mistr v nelpění…jsi krásná i bez vlasů..a věřím, že z té situace vykouzlíš něco pozitivního :-)!..
Milá Sáro, děkuju Ti! Ale nůžky na moje vlasy! – jakoby mi živé orgány stříhali! Byť odumírající. Jsou hodnoty (i některé věci pro mě představují hodnoty), na kterých lpím až nezdravě.
To Tys krásná i v krátkých vlasech…Tvoje přítelkyně srdcem Mirka (rozená Addamsová).
Ale abyste si (milý čtenáři) nemysleli, že jsem snad jen taková nějaká rozmařilá fiflena, co z pitomých zničených vlasů dělá katastrofický problém, zatímco…není tomu tak.
Na pozadí vlasového dění jsou problémy, které zvládám docela hravě, i když pro někoho jiného ve srovnání s těmi vlasy…ale pro mě! Jakoby v těch vlasech byla moje síla, jako bych se svými vlasy mohla zvládnou všechno.
Loan včera měla teplotu a střevněžaludeční problémy a já se v první chvíli lekla, že si rozlouskala ty pecky s kyanidem (zmizely z mističky), jak jsem to dělala před tím já, protože ona všechno napodobuje a to rozlouskávání kamenem na kameni jí šlo moc dobře a jadérko jí chutnalo – jedno jsem jí dovolila.
A taky nám hrozí další exekuce.
A to jsem tu v celém domě na všechno docela úplně sama samotinká, jen tu a tam zahlídnu jakýsi zlověstný stín. Nic z toho mě ale nerozruší, nerozrušilo by, pod ochranou mých vlasů.
Teď se ale začínám cítit zranitelná….bezbranná.
Dopiju kávu a půjdu koupit kuře bez prsou.
Tedy ještě se černě podmaluju a půjdu. A teď mě opravdu moc mrzí, že mám tu nabíječku na fotoaparát zašantročenou, protože ta naše parta?! Kromě jiného Loan si to nedá vymluvit a tak jdeme i s těmi jejími oblíbenými klapkami na uši, ladí jí s trikem.
https://mirka19langerova.wordpress.com/2014/06/12/co-nepisou/
A opravdu jsem se velice stylově (vzhledem k vlasům), tedy velice addamsonovsky, černě podbarvila. (Ve snaze vykouzlit něco pozitivního, Sáro.)
„Co to máš na očičkách, babiško?“ zeptala se Loan udiveně a hlasitě v kuřecím krámku, když jsem v jeho šeru odložila sluneční brýle. (A zeptala se brilantní češtinou, ačkoli ještě před pár týdny mluvila jen portugalsky.)
V tu chvíli se oči všech z černoušků, bravurně odlákávajících lidskou pozornost, upřely na mě.
P.S. Loan umí to „č“ i ve slově babička – ale protože ví, chytrá mulatka, jak mě to dojímá…
Ještě prostě musím:
Jak už jsem tak samaprosebesi hravá, tak jsem velice pomaloučku otočila hlavu a upřela svůj přívětivý, leč skoroupíří zrak k celé té frontičce. Oči všech se okamžitě stočily k umrlým kuřatům ve vitríně a já pravila hlasem smyslně potemnělým (ignorujíc dotaz své vnučky):
“ Vezmu si dvě. Bez prsou.“
Ta exekuce je naštěstí jen nějaký blbý spamový fór.
Proboha! Hlavně neotvírat a hned smazat
A jestli si otevřela, a máte někde učet u banky který ovládáte přes internet, hned tam volej co se ti stalo. Ono, pokud to otevřeš, tak ti to zamoří celý počítač , vyčíhá hesla a tak, alespoň takhle to psali na internetu.
Díky moc! za upozornění.
Samý pasti na člověka.
To kuře, co jsem koupila, vypadalo líp, na první pohled i po upečení (a vypečení tuny tuku, peču ho bez podlívání nabodnuté vstoje na takový keramický míse) než kuřata ze statku, ale ta chuť!!! Kočky mají hody.
Právě jdu k Číňánkovi na hlavě celý kelímek marihuanové masti. Zajímavý účes. Na spálenou hlavu balzám.
Dělám ohromné kšefty firmě Bezvavlasy. Regeneruju a regeneruju a degeneruju – vtípek, zatím jenom mocně regeneruju. Tedy myslím.
A zastřihuješ jednou v roce na Vánoce.
Nevím jestli je z toho živý plot nadšen. Tedy z toho mého zabíjení dvou potřeb jednou ranou.
Vlasy ale nestříhám nikdy! To nikdy! Jen je občas krátím nechtěným upálením ohněm či jinou nehodou.
Už vím jak rychle vlasy rostou. Už se nebojím. Rostou rychle. Změřili jsme Alešův dlouhý copánek, co si ho založil vzadu na vyholené krásně tvarované hlavě.
Nechat volně růst! Jedno z mých stěžejních hesel.
Mirko, d o u f ám , že už jsi to s vlasy n ě j a k pořešila. Jako mladá jsem chtěla moc zářivě měděnou barvu. Nemajíc zrovna na kadeřnici, sma jsem se posnažila a jak se těšila ;).
Výsledek vypadal slibně, ale po uschnutí jsem měla barvu jako jsou zářívě oranžové plastové kýble. Příšerný..určitě ke mně, už jsem měla dvě děti.,
Nezbylo mi, než potupně zavolat švagrové, co nebyla nikdy zrovna ochotná, ale byla kadeřnice, poprosit ji, jestli by s tím něco neudělala. Málem to s ní seklo a udělala, alespoň něco, že už to tak nebilo do očí na kilometr daleko 🙂
Potýkala jsem se s tím pak ještě dlooouho..