Stává se mi, probouzím se v čase ticha, v tom podivném čase „entre chien et loup“, kdy noční živlové upadají do snů, zatímco popeláři vstávají. Pak já přemýšlím o konci nekonečna, protože všechno přece má svůj konec a jitrnice dokonce dva, jak říkával starý dobrý voják Švejk, co uměl všechno tak dobře vysvětlit.
Usínám nevědomá s jediným fyzicky bolestným vědomím, že ve chvíli, ve které hluboce vpadnu do milostivého snění, zazvoní můj budíček a já budu nucena budit svoje barevné dětičky a pak sofistikovaně přežít v čase rafinovaně maskovaného novootrokářství.
Reklamy
taky se budim v danou hodinu a nemuzu spat. moc bych si prala budit moje barevne deti. moc bych si to prala.
Ani já bych je nevyměnila za všechen luxus světa.
A Ty se docela jistě dočkáš, Ratko…
Dekuji Mirko, verim ze nekde se spradaji nitky velkych přání….a Ty dojdou k naplnění
Zvlášť, když už má na ně člověk tak velkoryse zaděláno…
ta posledni veta me dostala… presne tak nejak to vnimam taky… zatim se da klickovat, ale prilis mnoho psu…