Netušila jsem, čím vším se můžu ještě stát

A to už jsem se stala dokonce i  exklusivní kurtizánou.

Že nikdy nemám říkat „nikdy“,  to vím už tak dlouho, že už ani nevím, jak dlouho už to vím. A taky moc dobře vím, že „od odříkaného chleba největší krajíc“. Co já si těch krajíců už snědla.

Když jsem poprvé byla nucena zúčastnit se MINI CUPu, piknikovala jsem si vzadu na trávníčku, rušena jen maličkými fotbalisty, co chodili ke mně před zápasem čůrat.

Včera ale, vypravila jsem se na MINI CUP ještě s dvěma dětičkami, Hanušem a Teou a ti chtěli vidět Jardela přímo v akci. Svůj piknikový mini tábor rozložila jsem si tedy přímo u hřiště, aby dětičky mohly zápasy sledovat.

A pak se to stalo.

Do toho okamžiku koukala jsem na matky povzbuzující svoje malé fotbalisty s víc jak despektem. Co je to za hysterický ženský, myslela jsem si.

Jardel se plácal na zelený trávě jako vždycky, jak šťastný motýlek tam poletoval, když najednou vidím, že má míč u nohy, kolem žádný obránce. V tu chvíli vymrštila jsem se a zařvalo to ze mě: „Jardeli jéééééď!!! Na branku! Jéééééď!!!“ a Jardel, jak na povel, jel. A já když viděla, co ten můj vzkřik s ním provedl, jak se vzchopil a co všechno pod mým povzbuzujícím řevem dokázal, už řvát nepřestala.

Takovou fanynku MINI CUP ještě nezažil, kam se na mě hrabaly všechny ty hystericky ctižádostivé matky. Až jsem si z kalíšku červeným vínem bílé džíny pocmrndala.

Vyburcovala jsem svým nelítostným fanděním i rodiče Jardelových spoluhráčů a to natolik, že jsme nebohý tým podstatně lepších protihráčů naprosto odrovnali.

Nikdy nikoho už nebudu za nic soudit. Říkám si, zas a znovu.

Reklamy

7 comments on “Netušila jsem, čím vším se můžu ještě stát

  1. avespasseri píše:

    Když se člověk nechá strhnout kouzlem okamžiku, dějou se divy, co??? :-))))

  2. kaschika píše:

    Zase krásný příběh. Já se na Tvých stránkách vlastně téměř neustále přiblble usmívám 🙂

    • Mirka píše:

      Přiblblý úsměv – moje běžná grimasa. Vybírám si totiž takové cesty, na kterých mi nezbývá než se přiblble usmívat.

  3. Sedmi píše:

    jo, to znam… taky jsem se nechala strhnout, kdyz May poprve v zivote hrala fotbal a my byli u toho 😀 a taky jsem si driv rikala, ze to se mi stat nemuze…

  4. anina píše:

    Mirko, neřekla bych, že je to přímo odsuzování.Prostě se ti nelíbí a připadalo ti jaksi zbytečné, zvlášť u ženy to hlasité fandění. Fotbal mi mi nic neříká, a vnuk hraje od 4 let.
    Dal mi najevo, že vnučku vidím vždy a na něj se nejdu podívat. No, tak jsem šla jen kvůli němu.
    Když byl v akci nedalo mi to a strhlo mě to taky, Neřekla bych to do sebe. Zeťák říkal, že mě bylo slyšet nejvíc..nějak jsem se zastyděla..a dost dlouho jsem zas nešla..

    • Mirka píše:

      Mně teď nezbývá, než se před každým turnajem do vesela povzbudit. S fanděním už přestat nemůžu, to je jasný.

      Navíc to jaksi zvláštně uvolnilo moji psychiku, už chápu dokonce i ty skandující fanatiky, co se vracívají kolem nás od Blekotů, jo jo chápu je, viděla jsem přece i geniální film Horem pádem.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s