Za podivínku a dokonce i narkomanku

Žiju vzorně a spořádaně, žádné výstřelky, žádná divočina. Popisovat, co denně prožívám, to by byla sic silně emoční, avšak pro čtenáře jen nudná oslava dětiček.

Moje nejsilnější zážitky během dneška a včerejška se udály jeden u ševce ve vetché dílničce pod vetchými schodami Admiry a druhý při zadní zdi nonstop herny Las Vegas.

*

Vejdu k tomu ševci, položím svoje dřeváčky na pultík. Švec zanechá rozdělané práce, otře si ruce do zástěry, krátce mrkne na dřeváčky a udiveně ke mně vzhlédne. Pak velmi velmi dlouze spočine zrakem na obuvi před ním, vezme dřeváky do ruky a všelijak s nimi otáčí.

„Chcete je opravit?“ ptá se nevěřícně.

„Zašít a podrazit,“ upřesním.

„Na tohle má silné stroje jen výrobce.“

„Je mi jedno, jak to uděláte, nevadí mi, když bude ta oprava nějak vidět, hlavně aby to drželo.“

„No, tady bych to moch nějak podlepit, pak prošít…tady snad…tady zkusím slepit a hřebíčky…ale bude to stát dost…“ a dodá s nadějí: „Nechcete si radši připlatit na nový?“

„Ne, nechci žádný cizí, tyhle jsou moje, mám je ráda. Nechci o ně přijít. Znáte to?“ a zapěju srdceryvně ševci: „Neopouštěj staré věci pro nové..“

Pobavený švec jakoby ještě váhavě souhlasí a tak rychle dodám: „Zaplatím hned. Vaše cena moje cena,“ ještě dodám, aby bylo jasné, že na ceně mi nezáleží.

Uklidněný, že mu v dílně nezůstanou opravené staré křápy, a jakoby čerstvě oživlý švec mě ujišťuje: „Stálo by to 350,-, ale pro vás to bude za 220,-. Ostatně já váz znám. Vídám vás okýnkem.“

Odcházím šťastná.

*

Rozvázaly se mi ledabyle zavázané tkaničky u bot, taky milovaných, tentokrát zimních. Jdu stranou z chodníku na trávníček k zadní zdi nonstop herny Las Vegas a začnu si ty tkaničky pečlivě zavazovat. Když v tom to mocně zahučí a přímo do mé tváře vyfoukne obrovská roura neskutečně silný nekoncentrovaný „parfém“ a já ho vdechnu rovnou do plných svých nebohých plic. V tu ránu se mi zatmí.

„Tyvole, to je síla..“ vydechnu a opřu se zhrouceně  o zeď nonstop herny. Soudě podle výrazu pána, co mě po chodníku míjí, bezpochyby vypadám jak narkomanka, co si právě šlehla.

Zřejmě něco, čím přehlušují celonoční kouře z cigaret a alkoholické výpary.

Reklamy

11 comments on “Za podivínku a dokonce i narkomanku

  1. vidoulsky píše:

    Snad tě neviděl v tom okýnku uvízlou?

  2. alena píše:

    To s botama znám taky ;-).Mám jedny neskutecne krásné a drahé francouzské sandály(uz hodne hodne dlouho) a taky je opatruju jak oko v hlave a nosím k sevci, jediné…….

    • Mirka píše:

      Já to tak mám Alenko úplně se vším, co si pořídím. Pořizuju si s velkou rozvahou, doživotně či do roztrhání a jen to, co ke mně dokonale sedne. Je to náročné pořizování, protože mně se třeba ze 100% oblečení, které vídám v obchodech a na lidech líbí asi tak 0,1%. A když tedy náhodou objevím to svoje, srostu s ním.

  3. Mirka píše:

    P.S.

    Jak se ten pán co mě míjel pozastavil, hned mě napadlo, že mi půjde poskytnout první pomoc při náhlé srdeční příhodě (postiženou osobu posadíme do polosedu, uklidňujeme ji, uvolníme těsné oblečení atd.). Naštěstí se ten pán jen znechuceně (ti narkomani!) odvrátil a kráčel dál.
    To mě vážně potěšilo.

  4. Liška píše:

    Mě rozesmála ta první věta článku!

  5. anina píše:

    Jo, mě taky..jako lišku, Mirko :))
    Asi každý má něco, čeho se prostě ne anechce jen tak zbavit a je to pěkný..vztahy k věcem..
    No, možná bych si taky myslela, že jsi si šlehla :))

  6. Miloš k. píše:

    Mirko,(Blabo…..)nedělala jsi na Pragáči? U Fialky? Jestli jo chci tě kočko,sluníčko, vidět. Miloš K. od Hrabala (seruk@seznam.cz)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s