O zamrzlé elektřině

„O zamrzlé elektřině“, tak se jmenovala jedna z prvních knížek, kterou jsem četla a kdoví proč četla jsem ji mnohokrát, ačkoli jsem si říkala, že je to pohádka „zase pitomá“. Tak mi v té době ovšem přišly pohádky skoro všechny, až na pár výjimek, kterým kralovaly pohádky Jana Wericha. Za to ale nejspíš mohl Werichův hlas, kterým jsem se…opájela. Hlas uklidňující, ochranitelský a jakoby moudrý. Pouštěla jsem si ho z praskající desky pořád dokola, tedy až do té chvíle, kdy mi deska vypadla z ruky a rozbila se. Byla to deska rozbitná.

Včera, jak jsem procházela křišťálovou večerní Prahou kolem řetězců stojících tramvají, vybavil se mi obrázek zamrzlé tramvaje z té vizionářské knížky, která je o chlapečkovi, který snědl prádelní hrnec zmrzliny a díky tomu zmrzl a s ním zmrzl i elektrický proud a tím pádem se ochromil i život celého města.

Tramvaje zamrzly, ale stejně se mi to včera ve večerní Praze, lampami osvětlené, líbilo. Celé stromy, každá větývka každého keříčku, každé stéblo trávy…v ledovém křišťálu.

Do mého prohřátého podkroví, do mého usínání, zajiskřil pak celý ohňostroj, jak se díky úžasným lidem, kteří dokáží všechno opravit, začaly ty tramvaje zase rozjíždět.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s