Pa pa, pareo

Koukám na svůj šátek z Mallorky, na ten, co obtáčel moje štíhlé boky.

 

Stíní teď světlo lampy na stole (stolní desce – žádné fošny), za kterým sedím v křesle a píšu.

Ten šátek je prosycen solí a všemi mými nadějemi.

 

 

A ty naděje se z něho nikdy nevytratí…

Reklamy

11 comments on “Pa pa, pareo

  1. Mirka napsal:

    V tom mém kompjůtru hlasitě tiká – jak nástěnný hodiny Emanuela Kutheila, co tu kdysi bydlíval.

    • Mirka napsal:

      A taky mám už ty kruhy pod očima, jak jsem je tak obdivovala u Jany Brejchový. Vždycky jsem takový chtěla. Ještě chvíli je budu chtít…pak nevím.

  2. anina napsal:

    Mirko, taky mám pár věcí, jak jsi to pěkně napsala, prosycené nadějemi..Ani bych se jich nezbavila, protože..vyvolávají to, co bylo pěkné. Tak nějak mapují moje žití..Ale i vzpomínek, co se kdesi zakořenily i kdybych nechtěla. Ať chci, nebo ne..patří ke mně, k čemusi mnou prožitému..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s