Vstala jsem z mrtvých. Vím to celý svůj život

Dneska mi moje maminka, už po…pomocté, převyprávěla znovu ten můj (svůj) příběh. Trvalo to třicetčtytři minut.

Bylo mi deset měsíců a vzkřísili mě jen náhodou. Už mě oplakávali, ležící a tuhnoucí na kanapi: „Taková krásná a chytrá holčička!“ Dokonce mi sahali do očí, přímo na panenky. Nos mi zešpičatěl, kůže zešedla…

Jestli mi ten příběh bude znovu někdy moje maminka vyprávět, natočím ji. Nebudu ho přepisovat. I když, možná, je tu už někde v tom mém blogovém kotli zaznamenám. I na mě je ten kotel už příliš…mocný.

***

Někdo seká trávu, hrdlička si klidně cukruje, ze stejného snad důvodu jak ten radostný ptáček zrána. Dětičky běhají po zahradě ve svetrech a jezdí na chodníku na kolech.

Je prosinec.

 

 

 

 

Advertisements

4 comments on “Vstala jsem z mrtvých. Vím to celý svůj život

  1. vidoulsky napsal:

    A co si tenkrát pila, že tě to složilo?

  2. Vojta napsal:

    Ten Albán Eusebio mi nevěřil, když jsem mu líčil, jak tehdy – za ‚totáče‘ (ať má Miri ze mě taky nějakou tu ‚politickou‘ radost) – byl jsem chvíli jakože emigrovanej na tej Sicílii. A nežilo se mi tam věru zle! V Tyrhénském moři koupání (byť jen v plavkách – nudu tam nepěstujou), Ticiány na ostrovech ‚svobodné‘ mílování, darů moře pojídání. A právě ty ‚dary moře‘- ‚frutti di mare‘, tak ty mě nakonec zradily a ‚dostaly’…, a do vlasti tím pádem zpět navrátily. Začalo se mi totiž stýskat ‚po mlíku‘, po mlíku ve formě smetanové omáčky (nějaké) se svíčkovou, či svíčkové omáčky s…., no to je jedno, však mi rozumíte!? Hledím na Etnu: Aha! – a nepředstavuji si třeba nějakou tu dramatickou lávu tam, představuji si českou omáčku….(!?) Přítel rybář podá mi čerstvě ulovenou rybu – poděkuju…, a představuju si hovězího vařenou flákotu a… smetanovou naši omáčku… Po asi třech měsících bytování ‚tam tímto způsobem‘ se moje ‚stýskání‘ rozvinulo v regulérní ‚absťák’…. (Podle Ticiány jsem se za nocí potil a ze snů vykřikoval jí nesrozumitelná slova.)

    Blížil se listopad, když jsem konečně dospěl k rozhodnutí:

    „Amore mio,“ povídám své exotické lásce a celým tělem se přitom otírám o její slanou kůži, „nelze mi takto žíti dále – bez svíčková není má budoucnost žádná, bez svíčková není života“ (překládat do italštiny vám to teď nebudu, také jsem totiž již ledacos pozapomněl, zkuste překladač).

    „Drahý můj,“ odpovídá Ticiána poněkud zmateně a vytřeštěně, „miluju tě, a proto musíš okamžitě odtud odjet!“

    A tak se také stalo!

    Grazie!

    • Mirka napsal:

      „Senza il filetto è vita“…říká překladač a tak je jisté, že o české svíčkové nevědí Italové zhola nic.

      I já, Pražská Češka, vím o ní vlastně jen málo.

      Taky Tě, tím svým způsobem, miluju, Vojtěchu, i když Tvoje kalhoty občas předhodím psům.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s