Mohla bych takhle hubnout

Sedí kolem kuchyňského stolu, ve všech těch vůních, otec a syn, a hrají na kytary jako bohové, free jazz, zatímco já ždímám patnáct minut odležené nastrouhané brambory, na „veselské bosáky“ připravené, ladím zelí a to není jen tak (na olivovém oleji lehce zkaramelizuju cukr, zesklovatím spoustu cibule, přidám krystalickou sůl, kysané zelí, strouhaná jablka, citronovou šťávu) a peču krkovičku.

Těším se. Upíjím chlazené Chardonnay, můj apetit stoupá.

Krkovička je upečená, zelí podle mých představ, i bosáky.

Ti dva jsou ale tak zažraní do té muziky: „Už to nemůžeš vydržet? Nebo počkáš ještě chvíli?“

„Počkám ještě chvíli…“ a čekám.

„Možná praskne nějaká struna,“ zadoufám a jdu si popsat svoje trpění na blog, když v tom si uvědomím, že i můj zvířecí hlad nebo spíš ta nezřízená chuť, mě opouští.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s