Taky bych mohla být…

Jako každé prázdninové ráno, ve kterém nejsem násilně buzena, rozjímavě vzhlížela jsem do oblak, přes oblaka, divila se svým snům a myslela na život. Do oblak vzhlíží se mi lehce, neboť vzhlížím v leže, z polštářů z draného peří. Proto nejspíš ta moje smyslná noční křídla.

Oblaka, která dávala tušit blíží se mrazy, přetnul letící šíp, nebo spíš rychlá šipka směr určující, snad havrani. Ta šipka nebyla dokonalá, tři ptáci letěli trošku opožděně. Pomyslela jsem si: „Kam se tak ženou, takhle z rána?“

Ležela jsem v tom prohřátém peří ještě hodně dlouho, jen tak, ale ne zas tak docela jen tak, když po nějaké době, snad po půlhodině, znovu spatřím tu letící šipku, letěla po stejné čáře, stejně rychle, ale v opačném směru. Než jsem se tomu stačila podivit, obloha zčernala křídly. Za šipkou se táhly celé šiky černých ptáků, desítky, stovky.

„Taky bych mohla být ornitolog,“ pomyslela jsem si, „kdybych měla výdrž a trpělivost.“

Pořád totiž ještě nevím, čím bych chtěla být. Vždycky narazím na nějaké „kdybych“.

Advertisements

One comment on “Taky bych mohla být…

  1. annapos napsal:

    Velice milé povánoční rozjímání.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s