Čampa aneb Málem jsem si strhla plíce, jak tenkrát menstruující Růženka prchající před nadrženým jelenem

Čampa bylo kdysi hinduistické království, dnes je to indické jméno ženy a taky někdo někde, snad v Texasu, ale mohlo to být i někde jinde, tak pojmenoval krávu a s tou krávou se jeden z mých synů v té zemi potkal a pojmenoval po ní svého psa.

A protože je tenhle můj syn právě v Brazílii, mám tu kromě exotických dětiček na hlídání i středoasijského pasteveckého psa, Alabaje, původem z Turkmenistánu, tedy fenu jménem Čampa.

Kdo mě dnes zahlédl jak zrána vypouštím duši v běhu o život, za sebou psa jako tele…

Tedy neběžela jsem o život svůj, ale o život všech venčených psíků a jejich doprovodů. Tenhle Alabaj, zvyklý hlídat stáda před vlky a medvědy, vzal si mě za páníčka, tedy v tomhle případě vzal si mě za nějakého baču a zmatený městským životem, chrání moje stádo, tedy dětičky, před…vším živým.

Za páníčka si mě berou psi všichni (zřejmě mám prý nějaké fluidum, co na psi takhle působí), stávám se totiž páníčkem docela přirozeně aniž bych se o tento post nějak ucházela. Se psy se nemazlím, mluvím s nimi jen v duchu a dávám jim pokyny jen v nejnutnějších případech. Dneska nastal jeden z těch nejnutnějších případů.

Tenhle pes, kterého silný muž sotva udrží, když vchází návštěva, která se mu znelíbí, když zjistil, že opouštím náš domov, což jsem předtím několik dnů neudělala, přeskočil náš břečťanový plot, docela jakoby nic (před tím hravě rozkousal naši dřevěnou branku – je už surrealisticky opravena způsobem, jakým se u nás opravuje docela všechno) a já, jak jsem volným a docela i radostným krokem kráčela s Černouškama poprázdninově po chodníku směrem do školy, zaslechla jsem za sebou dusat koně…ohlédnu se a „Čampa!“

V tu chvíli vybavili se mi všichni pejskaři, ti, jak se s nimi ráno potkávám a srdečně zdravím, vybavili se mi všichni ti jejich zbožňovaní čoklíci na provázku…

Vyděšené, ale i pobavené, Černoušky zanechala jsem jejich osudu a co nejklidněji, abych Alabaje příliš nevzrušila, dala jsem pokyn: „Čampo, běžíme!“ a běžela jsem směrem k domovu tak, jak jsem běžela v životě jen jednou, už je to dávno a přitom jsem se i modlit stačila.

Viděla jsem pak později na vlastní oči, když jsem šla třídit lahve do kontejneru, s jakou lehkostí Čampa ten náš plot za mnou přeskočí.

Advertisements

4 comments on “Čampa aneb Málem jsem si strhla plíce, jak tenkrát menstruující Růženka prchající před nadrženým jelenem

  1. kaschika napsal:

    Hahaha, Tys mě královsky pobavila! :-))

  2. Sedmi napsal:

    mazec :D :D

  3. kaschika napsal:

    Jo. Mazec! :-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s