Z hliněné ulice

Ta ulice se jmenovala K višňovce.

Jednou, byla jsem tak malá, šla jsem si sama pěšinkou mezi poli. Od našeho domu k Borovičáku. Do školy jsem ještě nechodila a do školky taky ne. Na školku jsem byla příliš individualistická povaha. Nikdo mě naštěstí do ní chodit nenutil a tak jsem si mohla růst „jak kůl v plotě“, jak se jednou vyjádřil strýc Karel.

O školce jsem věděla svoje. Strávila jsem tam mezi těmi „podivnými“ dětmi, navyklými už od jeslí na kolektiv, čtrnáct hlučných, hororových pro mě dnů. Dodnes zřetelně cítím odéry té školky. Kuchyně, i dětí.

Šlapala jsem si tedy v parném létu, v jarmilkách, oblečená jen do plavek, ačkoli nikde ani potůček, tou luční pěšinkou, co vedla k obrovské, ostružiním obrostlé, jámě, do které lidé vyváželi všechno pro ně nepotřebné a pro mě tak lákavé.

Dneska už by se tohle stát nemohlo, aby se dítě předškolního věku samo toulalo v polích, tehdy ale – takový byl náš, můj, dětský svět. Domů na oběd a na večeři a spát a zase ráno po snídani…

Bylo letní parno, skoro už poledne.

A nad těmi poli zpíval na nebi v letu skřivánek. Jen chvílemi náhle utichal.

Lehla jsem si mezi horkem povadlé rudé vlčí máky a modré chrpy, do vůní, dívala se vzhůru a…padla z toho nebe na mě taková letní mocná melancholie. Poslouchala jsem skřivánka a plakala. Slzy mi stékaly po tvářičkách a vpíjely se do vyprahlé země.

Bylo mi nekonečně.

Ty slzy jsem si utírala ušmudlanýma pěstičkama a ušmudlala si celý obličej. Doma jsem pak tvrdila babičce, které neunikly ty stopy, že jsem nebrečela. Protože to byla pravda.

5 comments on “Z hliněné ulice

  1. Sedmi píše:

    diky za zasnene letni cteni v posmournem unorovem ranu…

    • Mirka píše:

      To jak jsme se „bavili“ o těch skřiváncích. Jakmile zaslechnu „skřivan“ nebo jeho zazpívání vrátí mě to do té závratné chvíle dětství.

  2. Mirka píše:

    Kdybych se na stejné místo položila dneska, nejen že bych zmrzla, ale převálcovala by mě auta na dálnici směrem na Plzeň.

  3. annapos píše:

    Zpěv skřivánčí? Tak to asi také bude sci fi, vymřeli, odletěli, no prostě nejsou. Prozraďte kdy a kde, pojedu si poslechnout, stále zní v mých uších, jak vylétá do závratné výšky, pak padá a zpívá.

    • Mirka píše:

      Stačí zajet do nejpůvabnější metropole světa:

      (Tohle je článek z roku minulého…“Bláznivá zima v Praze“)

      Skřivan polní zpívá, holubi vyvedli mladé

      Petr Kolomazník ze záchranné stanice v Praze-Cholupicích řekl, že z ptáků zatím slyšel zpívat skřivana polního, což je touto dobou normální. „Zřejmě tu již budou i holubi hřivnáči, to ale nemám potvrzené,“ uvedl.

      Před třemi týdny viděl motáka pochopa. „To ale bylo tak brzy, že se spíš domnívám, že tady zůstal po celou zimu. Přes zimu tady zůstává i další dravec jako luňák červený, tu a tam i čáp bílý,“ dodal.

      To, že v Praze přezimovali luňák červený, čáp bílý a moták pochop, potvrdila i ochránkyně zvířat Renata Vikartová, která spolupracuje i s ornitology. „Přilétl skřivan a holub hřivnáč.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s