Na chvilku jsem vykolejila

Nebo jsem na chvilku zapadla do všednosti kolejí?

Z  kolejí se člověk dostává stěží, když do nich zapadne. Zvlášť v plné rychlosti.

Vím to, jednou jsem vjela do tramvajové koleje předním i zadním úzkým ráfkem kola. Z kopce, pěkně dolů Klapkovou. A za mnou při tom v nosiči seděl maličký chlapeček. Nejen od té doby, ale i od té doby, vím, co je to panická hrůza.

Takže se mám dobře. Jen ta jarní tesknota….to jak paprsky přes veškerou snahou nemají chvílema dost sil a jaro bude krátké a i léto bude krátké. A já to, sakra, vím.

V krbu ale hoří a ptáci venku zpívají.

Život kolem mě neplyne, frčí si to zaslepeně v zajetí všech lidských domněnek. Pitomých.

Reklamy

One comment on “Na chvilku jsem vykolejila

  1. Mirka píše:

    Jako by mě Slunce vyslyšelo.

    Krb nechám vyhořet, i když ohni v něm vděčím za to, že nenechal vyhořet mě. Oheň vystřídá tedy Slunce…snad už.

    Lehnu si do trávy, co zůstala celou dlouhou zimu zelená. Vysvleču se před tím, aby Slunce svými životadárnými paprsky mohlo všude. Tohle jsou ty důležité věci…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s