Však zase brzy uvyknu…

Dva měsíce bez televize, bez rozhlasu a bez internetu. Smysly se mi zostřily uprostřed živého ráje natolik, že nevím co si s nimi počnu.

Náhle nečekaně pokryta (sítí), v teplem rozjařeném ptačím zpěvu podvečerním a žabím skřehotání, leštím zašlý počítač, rozpačitá.

Co s ním? Co s ním, vlastně?

Reklamy

4 comments on “Však zase brzy uvyknu…

  1. Sedmi napsal:

    Jsem si říkala, co se děje :-)

  2. alena napsal:

    Taky jsem te postrádala,jsem ráda,ze se ti podarilo ten pocítac „oprásit“, já si bohuzel zivot bez pocítace u z neumím predstavit ;-), dlouho jsem se úspesne bránila………..

    • Mirka napsal:

      Život je s ním veselejší, není proč se bránit, Alenko. Jsem na stejném zahradním dvoře, jako teď každý den, ale teď to venku ve stínu kamenného domu občas příjemně zapípá a já vím, že mě někdo „chce“. Jsem tu sama a přece nejsem. Člověk, i takový samotář jako já, je přeci jen tvor družný.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s