Však zase brzy uvyknu…

Dva měsíce bez televize, bez rozhlasu a bez internetu. Smysly se mi zostřily uprostřed živého ráje natolik, že nevím co si s nimi počnu.

Náhle nečekaně pokryta (sítí), v teplem rozjařeném ptačím zpěvu podvečerním a žabím skřehotání, leštím zašlý počítač, rozpačitá.

Co s ním? Co s ním, vlastně?

Reklamy

4 comments on “Však zase brzy uvyknu…

  1. Sedmi píše:

    Jsem si říkala, co se děje 🙂

  2. alena píše:

    Taky jsem te postrádala,jsem ráda,ze se ti podarilo ten pocítac „oprásit“, já si bohuzel zivot bez pocítace u z neumím predstavit ;-), dlouho jsem se úspesne bránila………..

    • Mirka píše:

      Život je s ním veselejší, není proč se bránit, Alenko. Jsem na stejném zahradním dvoře, jako teď každý den, ale teď to venku ve stínu kamenného domu občas příjemně zapípá a já vím, že mě někdo „chce“. Jsem tu sama a přece nejsem. Člověk, i takový samotář jako já, je přeci jen tvor družný.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s