Ostrá pila, co víc si přát? aneb Slepičí zakvoknutí

Bílešedomodrá obloha, ne až tak depresivní, i když vzpomínka na tropy zabolí. Krb už několik dní nezapaluju, nevyhasíná totiž. Vzduch je čerstvě svěží, k řezání dřeva na zimu jako stvořený. Řežu tedy dřevo.

Zmatená kachnička snesla vejce, chce na nich sedět, nechala se zřejmě zmást předchozími teply, nebohá.

Kačer dohlíží na svůj houf. Už to nejsou roztomilá kachňátka a ti, kdo je poznali, je jíst nechtějí. Ne tak ale já, já beru život prostě se vším, co přináší. Na jaře euforická radost z kachňátek, na podzim kachní orgie.

034

V tomhle bahňáku jsem mezi plovoucími  kachnami a kachňátky, bylo to v těch vedrech, našla sedět tři rozkošné holčičky, tří barev. Nemohla jsem běžet pro foťák a jim říct, počkejte chvilku, já vás vyfotím, i když by to byl snímek tedy vskutku luxusní.

Pokaždé stejní lidé (ti sami se sebou nespokojení) nadávají v létě na horko, na podzim na plískanice, v zimě na sníh a mráz a na jaře? na jaro snad nadávat nikdo nemůže. Já měla vždycky ráda střídání ročních období. Proměny vonící omamně rozdílnými vůněmi.

Ale v dnešní svěžesti stejně přece jen tak trošku čekám na babí léto.

Slepičky nesou zatím vesele, na budoucnost nemyslí.

013

040

Taky na budoucnost nemyslím.

18 comments on “Ostrá pila, co víc si přát? aneb Slepičí zakvoknutí

  1. Sedmi píše:

    Taky bych chtěla umět nemyslet na budoucnost…

    • Mirka píše:

      Někdy to může být riskantní…

      • vidoulsky píše:

        Riskantní? Ty to slovo znáš? Před chvílí nás vyhodil autobus MHD v Prossecu na nejopuštěnejši zastávce v horách nad Terstem. Mylně jsem se domníval že ochutnám prosseco přímo u zdroje. Ale kde nic tu nic, jen vinice. Jdu pěšky nějakým směrem, Irenka do mě furt naráží zezadu jak čumím do mapy v mobilu. Je vedro, nemáme co pít a trochu zmatkuji. Irenka mě uklidňuje: vzpomeň si na Mirku, ta by to neřešila, užij si to, nikam přece nepospícháme.

        • Mirka píše:

          A co hrozny? Zahnali jste žízeň alespoň jimi?

          • vidoulsky píše:

            Hroznou žízeň jsme zahnali v německé hospodě. Ta jediná byla otevřena. V této době se hroznem na vinici může osvěžit jen těhotná žena. To já ani Irenka očividně nejsme a Italové zase nejsou tak blbí.

        • Mirka píše:

          Úžasná technika! Úžasný lidský mozky. Moc mě baví ten přímý přenos.

          Podejte další zprávy…kam vás zavezl autobus?

  2. vidoulsky píše:

    Pardon, Prosecco. Teď to vidím na ceduli, Irenko hoď sebou támhle jede nějaký autobus…

  3. Vojta píše:

    Bez ustání tady někdo prudí s tim Terstem. Už mně z toho začíná pomalu jebat! Já tam byl, no aco jako… – pár soch, hadry na náměstí nějaký vietnamský nebo arabský…, a co jako má bejt? Aha? A toještě ještě na koumáka Bělehradskýho jsem zapoměl… Ha!… Ale jinak dobrý… Na Proseku aji na Prosektúře – dobrý!… Nic ale v (definitivním) dobrym tímto (zatímu), bohužel, nemyslím… V!

  4. Vojta píše:

    P.S. Anciž třebas Bělehradský předsedá v nedalekym tam ‚Janově‘ (sic!), tak v ‚Terstu‘ byl určitě taky…. – alespoň ‚na procházce‘, což ho kompromituje tím či více méně stejně, kterýmžto pádem to silně kompromituje i tady velikýho Radlickýho…

    Co jsem se tam enem (v tych Radlicach) – svýho času, všeho dočasu – naplaval… – a na Vidouli ostatně taky – celou Vidouli jsem kdyš‘ přeplaval… – věřte mi, holky aji kluci…. – … breky, breky… Ach jo! — Vždyť je to tak nedavno! V

  5. Vojta píše:

    Volby 2016!

    (a surrealistic piece)

    Hradský

    Radlická

    Trump

    Petřík

    Vote!

    (eventuální hlasy svoje posílejte tam… – ‚nad Bezděz‘)

  6. vidoulsky píše:

    Ostatně prosecco mi zase tak moc nechutná.

  7. Vojta píše:

    Tak! Tady to je pan Volič, a ne že ne…

    Pozdravujeme proto krásný, kdys habsburský Terst, Jamese Joyce, všechny lidi z Janova, a možná taky trochu i Václava Bělohradského, pana profesora….

    A potom ještě nakonec někdo řekne, že jsme to měly dopředu sehrané…

    Ne, ne… Nic nebylo ‚sehrané‘ – jen ten ‚holý život’….

  8. vidoulsky píše:

    To plováni na Vidouli už fakt nejde, bazén je nenávratně zrecyklován, teď tam rejdí nějací develovepři. Radlice maj zase kryiokomoru kde se Ti zkrátí pindík na pouhých 30 cm, omyl 3 cm je správně. Plavat se tam moc nedá chodějí tam ambiciózní bankéři ze sousedství. Chvíli jsem to mezi nimi zkusil ale pak jsem raději vklouzl do vyhrazené dráhy pro důchodce. Když by ti kokoti alespoň věděli, jak je důležitý index nákupních manažerů. Z Tergeste zdraví M.L. V.

  9. Vojta píše:

    Jo, jo… Děkuju za info, Milane, ač se osobně ještě neznáme…

    Do Vidoule se kdysívá chodívalo na ‚pochodový cvičení‘ – prča!

    A taky do bazénu na plavání – měly jsme v sedmý třídě krásnou dějepisářku, jméno tady psát nebudu, na spodním dílu plavek měla srdíčko a pod ním slova ‚I Love You‘ – no tak ‚tenkrát se to ještě smělo‘, jak správně zpíval Ivan Hlas… – takže – možná už jsem ti tu někdy dříve psal – v ‚páře‘ co tam byla jsme všici kluci na Evu intenzívně onanovaly – dudky jsme měly v zásadě stejně veliký, jenom Véna Poduška ho měl o něco většího (ale ne o moc), tak taky správně ten Václav Nedočkavej vždycky nejvíc ryčel, ale Ludvík ho měl zase trochu menšího, a taky – proti vší pravděpodobnosti – mu to nešlo tak rychle, jak by se – od zbytku party delikatesně natěšené na Evu – čekalo… Rozkoš to byla nakonec určitě velmi veliká, ale o to až tolik nejde… Víte co mě fascinovalo nejvíce? My žesme solidárně čekaly na toho pomallejšího někdy na Ludvíka, až se mu to nějak propojí – všechny ty hormony s krví – a rychlejšího Vaška že jsme zarazily vždycky zavčasu a potom jsme oslavily to veliký, solidární ‚Katapultu vítězství’… (Katapult v tý době ale ještě slavnej nebyl, jenom Olympic) Solidarnošč tam na Vidouli – tomu ale tady dnes ‚ta malaďož‘ stěží uvěří… Takže rekapituluju: Díky, Venco! Ty, Ludvíku, příště se drobátko urychli! A především Tobě Evičko zlatá: „Díky Evo za ty krásný plavky, za krásný vzpomínky, a za to všechno co jsme si tam v sauně – v tý páře tedy – na tej Vidouli, do-opravdy užily“…

    Teď abych zahájil kampaň proti vlastní grafo-mánii – o ‚tom-hle‘ se píše ale tak zlehka mi – skoro jako Kunderovi – na to mozek moc nepotřebuješ…. Tak! V

  10. vidoulsky píše:

    Autobus nás zavezl naštěstí nazpět na Piazza Oberdan přesně na stejnou stanici odkud jsme ráno vyrazili tramvaji do hor na Opicinu. Rychlým krokem jsme tedy od stanice vyrazili na základnu doplnit tekutiny, žízeň velká, Irenka ani nečuměla do výloh. Pokud to chceš i vidět, zadej radio Punto zero webcam. Uvidíš živě takové náměstí a při troše štěstí i nás jak tam pobíháme.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s