Jen pro silné nátury se smyslem pro něhu vpravdě nezvyklou

„Co je to morbidní?“ zeptal se Atanáš, já si vzala na pomoc internet, ale moc jsem si tím nepomohla.

Čampou cloumá touha po mateřství. Nezvládli jsme letos její připuštění a tím pádem prožili ledacos.

Nejdříve chtěla Čampa (jak mladý býček) mě, ne tedy za dítě, ale za ženicha. Později mě vyměnila za obrovskou tlustou houni, kterou vytvarovala do pohodlného hřejivého oválu.

Uondána časem náruživým obcováním, začala hledat nebohá Čampa svoje nenarozené děťátko. Ve chvíli, kdy uloupila z dětského pokojíku i ručně šitou panenku, bez které Tea neusne, našla jsem pro ni obrovské lvíče, co se jí náramně podobalo. Jenže Marko, že plyšák je jeho a že ho nedá. Marné bylo moje přemlouvání, ať Čampě lvíče nechá, že už si ho adoptovala, že se o něj hezky stará a navíc, že  vypadá skoro úplně jako ona.

Marko zapíchl oba své něžné ukazováčky do vytřeštěných očí lvíčete:

„Nevypadá, oči má jiný než Čampa, zelený a veliký!“ nekompromisně popadl nechutně oslintaného plyšáka do náruče a odnesl si ho k mamince na vyprání.

Našla jsem tedy zoufalé feně další náhradu a uklidněná Čampa adoptovala plyšovou kočičku. Čampa se vzorně o kotě starala. Když bylo třeba a na zahradu vběhla nějaká z cizích koček, o kterých je Čampa přesvědčená, že je musí v rámci pohody na statku zakousnout, zahrabala plyšáka do bezpečí doupěte v hlíně.

Časem moje estetické cítění už nezvládlo pohled na kdysi bílé roztomilé plyšové koťátko a já přesvědčena, že Čampa je už mateřstvím dostatečně nasycena, vhodila ucumlaný chumáč do popelnice, netušíc, co tím způsobím.

Čampa když přišla i o své poslední dítě, adoptovala si tajně živé kachňátko, už trošku odrostlé. Jenže to její péči nevydrželo.

Dětičkám jsem řekla, ať pohřbí mrtvé kačátko na kompost, ale ony že ne, že ho chtějí uvařit a že si ho samy oškubou. Nebránila jsem jim a šla natočit Čampu, která zrovna objevila hlodavce, v jejíž chytání je velmistr.

Ovšem ani tohle nebyl ještě konec. Dětičky opravdu kachně v horké vodě oškubaly, naštěstí se mi ale podařilo přeci jen je přemluvit, že ho nesníme, ale pohřbíme. Šly ho tedy zakopat.

Šla jsem za nimi a slyším:

„Ahoj mami a tati, to jsem já, vaše děťátko.“

Tea stojí v ohradě pro kur domácí před kachní rodinkou, v ruce provázky a po zemi poskakuje oškubaná marioneta.

Advertisements

16 comments on “Jen pro silné nátury se smyslem pro něhu vpravdě nezvyklou

  1. vonrammstein napsal:

    A sakra.

  2. Vojta napsal:

    Žádnou Holotu šetřit nebubu – Anděl pordruhé (snad už naposledy tedy):

    Anděl Páně

    (vesnická romance)

    osoby a obsazení : Vojtěch Petřík – učitel angličtiny, ne-oficiální básník, heretik

    Milan Jansa – nadsamec, mechanik (opravář hlavně Bavarisů), Romeo

    Vojtěch: Milane, co Ti je?

    Milan: Vojtěchu, Ty kundo vole, tolik citu je ve mně Ty vole, a žádnej mi ho nevodoperuje… kurva vole!

    Vojtěch: (zamyslí se…) Zkus si na to koupit nějakej prášek, Milane… Ty vole…

    kamera: Vojta

    scénář a režie: Anděl Páně

  3. Vojta napsal:

    Nářez…

  4. Vojta napsal:

    Ďjo, jó… bylo to tehdá asi tuze hezký… batolit se ‚jen tak ‚za Jeňýka Pacáka‘ …

  5. Vojta napsal:

    P.S.

    ‚Dárlin‘ – … – tak já bejt holkou… a nebo buznou… – tak s tím Sodomou….

    tak s tím…

    tak tady s Tebou, Viktore,

    bejt tak já holkou…

    Ty jeden Viktore,

    pitomej… (Viktore)

    tak s Tebou…

    (mohu to vůbec napsat tady?)

    Já bych tě mrdal imr vére!

    Tak!

    V

  6. Vojta napsal:

    Tak jestli to mám napsat celé, Miri si ze mě vybere…

    Rodičové moji, mě tehdy chtěly táhnout na Jugoslávii – tehdy tedy…

    A to zase já že ne že né,

    že Nejlepší ženskou našich dnů si musím vyslechnout

    v Bojnice nejdříve,

    potom že bude ta Itálie….

    tak jsem tam tam byl,

    v bojnickym amfiteátru nám Vláďa zahrál

    ‚velmi slušně‘

    Jste takový … já nevím…

    otázal jsem se svojich…

    Táhnete mě do jižních moří,

    a za to tady na ‚Slovači‘

    Mišíkovci hrajů

    jako páni bozi…

    jako Páni Bozi…

    Rodičové moji,

    Aňy ste tomu nerozuměly… Breky…… breky…

  7. Vojta napsal:

    1980

  8. Liška napsal:

    Pro silné nátury mi připadají spíš ty komentáře.

  9. Mirka napsal:

    Úhly pohledu. Právě o ně v životě lidském jde. O to, zvolit ty „pravé“, ty nejlidštější.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s