Padla jsem do jámy

Tedy ne že bych ji jinému vykopala.

Poznala jsem tím pádem poklid Podřipské nemocnice a vžívám se do role člověka o berlích, ačkoli vědomí přechodnosti mého stavu nedovoluje mi brát berle náležitě závažně, naopak mi ony zdravotní pomůcky, k mým vlasům ladící, dodávají ještě více na rozvernosti. Mladí řemeslníci polena ke krbu mi přinášejí a já se hřeju v plamenech a poklidně si tu píšu bez výčitek, že bych raději podzimní listí hrabat měla.

Rčení o jámě ke mně docela jistě nesedí. Já nikomu žádnou vědomě nevykopu. Jsem moc velký dobrák, jak mi často moje maminka opakuje. Takový od kosti.

Zato „Od odříkaného chleba největší krajíc“, tak tohle pořekadlo v mém životě zdomácnělo fatálně. Jakmile něco cokoli okázale či i méně okázale odmítám, hned se mi to naservíruje a já to žiju. Jednoduše nikdy nesmím říct: „Já bych nikdy nemohla….“ Osud mi záhy bez meškání ukáže, že i já můžu.

Během událostí posledních měsíců mě uváděly v úžas tisíce lidí sdílejících jasné neonácovské provokační hoaxy, podporující xenofobní a rasistické nálady v zemi. I komentáře lidí k nim.

Nemám v úmyslu, vlastně to ani není v mé moci, současné události nějakým způsobem hodnotit.

Z hlediska historie lidstva se civilizace neustále proměňují v čase, vznikají a zanikají, Zeměkoule bez přestání mění svoji tvář, nic tu nebylo, není a ani nebude nastálo.

O „svoje zadky“ se ale bojíme všichni. Jenže někteří se i navzdory svému strachu snaží pomoci člověku jinému, onomu bližnímu svému, v nouzi.

A já tedy, kritik těch co sedají na hoaxy jak včelky na med, neboť se jim hodí do krámu, jsem taky na jeden kolosální skočila. To abych si moc nevyskakovala.

Když rodinně oblíbený a všeobecně uznávaný filosof Michel Onfray poslal do éteru tuhle citaci z bible

„Amenez ici mes ennemis, qui n’ont pas voulu que je règne sur eux et égorgez les en ma présence “ dit … Jésus. Évangile de Luc (19.27).

nepochybovala jsem o tom, že Michel Onfray ví co dělá.

Ověřila jsem si, že verš ve francouzském překladu bible takhle skutečně stojí, jenže v celém kontextu (jak mě taktně upozornil i Vojtěch) vyznívá jinak.

Já ale věřila, že v tom všem bude jistě nějaký fígl, kterým nás všechny Michel Onfray oslnivě překvapí, ale…nic. I Michal Onfrey je jenom mýlící se člověk, protože kdyby v tom byl nějaký záměr…

Tak to na svoji omluvu a k dotvrzení rčení „Důvěřuj, ale prověřuj.“

3 comments on “Padla jsem do jámy

  1. Teda Miruš, ty jsi se měla stát básnířkou. Strašně ráda čtu tvé komentáře 🙂

    • Mirka píše:

      Básníkem se prý člověk rodí, Maruško. Já ale z mnoha i slavných veršů cítím tak velkou dřinu, že se jím člověk docela určitě i stává.

      A pak se rodíme my, co sice verše do kamenů netepeme, ale jsme básníky svými životy 🙂

      Děkuju.

  2. Mirka píše:

    Od odříkaného chleba…

    Napsala jsem: „Já nikomu žádnou (myšleno jámu) vědomě nevykopu.“ Původně tam bylo „nikdy nikomu“.

    A hned se osud s tím svým chlebem ozval. To na dotvrzení pravdivosti mého článku.

    Už hodiny otravovala mě tu, chromou, dotěrná moucha. Ještě mě tu otravuje. To přílišné teplo ji nějak probudilo k životu. Když moje trpělivost s jejím stálým odháněním dosáhla svého vrcholu, rozhlížela jsem se, čím by se dala zlikvidovat (nikdy bych ani mouše neublížila už pro mě neplatí). Při ruce byl ale jen parfém, tak jsem na tu mouchu nalíčila past a čekala až usedne. S prstem připraveným na spoušti.
    Moucha dosedla, já mocně a soustředěně zmáčkla a dostala přímý zásah do levého oka.

    Kdo jinému…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s