Vonná jak hřebíček, má skořicovou pleť

Aleš byl zrovna v Brazílii, i Járy Boží tam byl a já myslela na Brazílii.

Myslela jsem i na Loan, na její křehký půvab, na obrovskou empatii, kterou v sobě moje malá mulatka má. Stýskalo se mi po jejích pažích, kterými mě objímá tak, jak jen ona to umí, vlastně něžně mě objímá celým svým tělíčkem, když spolu usínáme. Myslela jsem i na maličkého Manuela João, jejího stejně půvabného bratříčka.

A taky jsem myslela na Syřany.

Tváře mi nadouvaly dva nepražené kakaové boby, když jsem úplně naslepo sáhla po knížce, otevřela ji…a!

„Příhody a nehody jednoho dobrého Brazilce (rodáka ze Sýrie) ve městě Ilhéusu roku 1925, kdy kvetlo kakao a vládl pokrok…“

Mulatka Gabriela.

Procházím první stránky:

„Jak se dal později slyšet João Fulgencio, člověk, který věděl o všem…“

Rozkousávala jsem nepražené kakaové boby a než jsem se nechala vtáhnout do příběhu kakaovníkových hájů, přemýšlela jsem o shodě náhod, o tom maličkém zázraku mojeho všedního dne. Vlastně nevšedního.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s