Vyjdu na kouzelný dřevěný, zelení obrostlý, ochoz rozlehlé roubené chalupy, kterou chrání památkáři.
Po noci probdělé mžourám do sluncem ozářeného pohádkového kraje, probuzena něžně mužnými hlasy, chlapecky chlapským smíchem. Snídají rum. Šampaňské taky. To tu tedy nemá co dělat, jenže já ho přinesla.
Shlídnu dolů a naskytne se mi obraz nezapomenutelný, dojemný. Zralí muži, skoro stejně zralí jako já, si ve stínu stromů rozčesávají svoje dlouhé vlasy. V jedné ruce hřeben, ve druhé sprej usnadňující rozčesávání. Pokrok.
Co by tomu asi řekli moji rockeři z minulého víkendu, kdyby mě viděli víkend tento, jak zběsile trsám v Davidovu tempu a řvu zlidovělé písně při májové veselici na přestavlckém hřišti.
„ó, ó, ó, to je muzika“
Se mnou v rytmu stejném tančí půvabná černá Lety, na zádech maličkého Manuela J. Pak spolu všichni tři ploužíme „blázen žárlí až umírá, holku krásnou neuhlídá“.
Já zkrátka nejsem vyhraněná. Rozjedu to hravě se všemi. Rock, disko, country jazz, roztočím to prostě všude, když na to přijde.
Pražská Češka 
Ty se más…..;-)
Jo, Alenko, mívám se až hříšně krásně, když žití neberu dost závažně a dělám si ho veselým.
Někdy za nocí se ale probouzím z podivných snů, třeba zaslechnu kočičí zamrouskání a vloudí se ke mně melodie se slovy „nejlíp je mi, když kočky na hrobě v noci se mrouskají“, ráno se ale probudím, vzpomenu si, že žádný hrob mít nebudu, vyjdu si rosou pro čerstvá vejce, cestou utrhnu a sním si pár kvítků sedmikrásky a…žiju.
Hezky si to umíš udělat… Taky doufám, že jednou třeba budu umět. Btw ještě máš na starosti tolik dětí?
Už nemám na starosti „tři černoušky“ v Kobylisích, jak tomu bylo po dva roky, rodiče jejich se navrátili z Afriky, i když tam zrovna teď zas na pár týdnů Martin je (mají tam i dům), ale Lety tu v Kob. zůstala a pomáhá jí Oleg. Jezdí všichni za mnou.
Já se starám (nebo oni o mě) teď s přestávkami o „čtyři běloušky“ v Přestavlkách nebo Přestavlcích (netuším, co je správně). Jejich rodiče (mám ráda oba) se separovali a mají děti v péči střídavé (nepravidelně). Pomáhám jim tedy a je to radost, co má smysl.
Většina lidských činností mi totiž připadá čím dál víc nesmyslnější…
aha :] no ale i tak :]