Žádný název mě nenapadl

V rámci mojí rehabilitace je třeba, abych neustále procvičovala svoji stále ne plně funkční pravou ruku, budu tedy psát a psát, cokoli. Pokud se tedy dostanu k počítači, což je vždy ob týden v mém případě dost obtížné, ne-li zcela vyloučené.

Psát mi v poslední době ale nějak nejde, myšlenky, které mi dříve zvolna plynuly hlavou a já tak některé z nich mohla snadno opsat, podivuhodně nabyly a…spekly se.

Napadlo mě, že bych to mohla zkusit s nějakým tím psaním automatickým, ale psaní bez vědomé kontroly mi taky nejde, žádní Andělé, co by mi ruku vedli.

Zkusím tedy psaní automatické napůl, a i když z toho zase nic nevzejde, alespoň si ty prsty procvičím.

Před pár dny jsem se na zahradě v relaxačním lehátku příjemně vžívala do nekonečna, ptáci v korunách stromů pod sluncem prozářenou modrou oblohou šíleli, vědomi si posledního z těch krásných letních dnů. Pak náhle jejich divoký zpěv utichl, jako kdyby nikdy nebyli. Oblohou tiše zakroužil pár dravců.

Zvedla jsem rozpálené tělo z lehátka, prošla zahradou a utrhla si hrozen vinné révy. Zázračně chladivý.

 

Zahrada teď osaměla. V mém prozatímním pokojíku hoří v krbu, vedle kterého kvasí v sudu jablka, opojnou vůní.

Zatopila jsem dneska poprvé i v kuchyňských kachlových kamnech. Ve velikánském hrnci ze sběrných surovin vařím osmdesátikilového berana. Pro hárající Čampu.

 

Chlapečkové zkoumali moji ruku detektorem kovu, který používají na hledání pokladů a taky obřím magnetem, jestli si ji nepřitáhnou.

Já mám ale v ruce špičkový švýcarský patent.

Reklamy

5 comments on “Žádný název mě nenapadl

  1. vidoulsky píše:

    Mě zatím také ne. (Tram č. 15, Bertramka)

      • Mirka píše:

        Tedy „milé“ ne to, že Tě zatím nic nenapadlo, ale to, že sis na mě vzpomněl v té tak kdysi mi blízké patnáctce a navíc v místech dávných vinic.
        Dneska bych cestu touto tramvají považovala za vzrušující turistickou atrakci.

        Až nám spraví polámané kolo u valníku, vyfotím ti zdejší dopravní náš prostředek. Je to skvost.

  2. vidoulsky píše:

    Copak tram.č.15, ale koupil jsem si strojek na těstoviny a pod pseudonymem Grande Semolíno, jsem uvařil úžasné ravioli. M.L. Vidoulsky, budu nadále používat v literatuře, bude-li jaká, ale jako Grande Semolíno chystám velké gastronautické zážitky.

    • Mirka píše:

      Nádherný nerez strojek na těstoviny vlastníme my už víc jak dvacet let. Je uložen, spolu s dalšími vynálezy doby, na půdě chalupy, aniž by ho kdo kdy použil. Nebo možná snad jednou…abych nekřivdila kuchařskému mistrovi kobyliskému.

      A v tom je právě rozdíl mezi ním a Tebou, Grande Semolíno. Zítra budou parpadelle? či linguine? nebo snad fettucine?

      Těsně před tím, než jsem otevřela Tvůj komentář, poslal mi jiný můj kamarád fotku svého včerejšího kulinářského umění, na másle a jablkách pečené koroptvičky s nádivkou a kořenovým pyré.

      Aleš zase vyrábí kromě kefíru a jogurtů už i domácí šunku.

      Muži, co je znám, jsou prostě úžasní.

      Já, osamocená tu ale právě, obědvala jsem vařené brambory se solí, máslem a bylinkovou lučinou. Při pohledu na tu koroptvičku a při představě těch raviol…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s