Masakry a zázraky

Tak už i já zahájila pokus s vnímavou vodou, jen nevím, jak to dopadne, slova jsem sice vodám mohla našeptávat jakákoli, ale pozitivní energii jsem ze sebe, já věčně pozitivně naladěná, jen tak vyždímat nemohla. Tahle energie, kterou jsem ještě včera zrána překypovala, se postupem dne vytrácela, až se vytratila docela.

Začalo to tím, že jsem, když jsem spěšně doklouzala ke vratům, jen taktak vyrvala Čampě z tlamy značně už sežvýkanou pozvánku na slavnostní galavečer Českého lva a mě tím pádem zaskočilo, jak ten rok rychle uběhl a taky že loni bylo docela jiné počasí, protože tehdy jsem vstupenky vytahovala z jílovitého bahna, kam je Čampa pečlivě zadupala. I když teď si vlastně uvědomuju, že to mohlo být později, neboť vstupenkám pozvánka, která se musí následně potvrdit, předchází.

Za tyhle akcidenty může naše starobylá schránka s otvíracím dnem. Nejen, že rvou-li roznašeči do téhle křehké schránky stohy reklam, snadno spodní víko vytlačí, ale teď nově Čampa rozehrála zábavnou pro sebe hru. Nejdřív chuděrce naší paní pošťačce prudce zvedne adrenalin svým zuřivým štěkáním, násobeným děsivě útočným vrčením vycházejícím odkudsi z břicha současně se štěkotem, takže to vypadá jako by útočili psi dva (to se zježí chlupy každému, i mně, která patřím do smečky), při čemž vztekle ryje nohama v zemi jak rozzuřený býk.  Po té, co zděšená pošťačka naskočí do připravených otevřených dveří pošťáckého vozu a prudce za sebou zabouchne, začne se Čampa dobývat do schránky, což se jí cvikem daří líp a líp, aby po té poštovní zásilku rozcupovala na kousky místo uniknuvší paní pošťačky.

Během dne se pak nedostatkem nařezaného dřeva, zbývají tu nařezané už jen tenké krajinky, počal prudce ochlazovat kamenný dům (chlad mě paralyzuje, vychladnout nesmím) a pila ne a ne se chytit. A tak když už bylo jasné, že pila hned tak nevystřízliví (prý se přechlastala) a že problém bude někde jinde, začali jsem se mocně zahřívat zevnitř a taky chvíli zkusili společně řezat ručně, nějak se nám to ve dvou ale zasekávalo a tak se toho ujal On sám a tři, čtyři borovicová polena v půli tupou pilou přeřízl, což ho vyčerpalo natolik, že na přeříznutí čehokoli jiného se mu sil už nedostávalo. Vyschlá borovice vyhořela jak papír a my zůstali odkázáni jen na jediné elektrické topné těleso, které ale stejně nemělo šanci prostory kamenného stavení vytopit.

Tak jsem se úplně vysvlékla a obalila se takovou úžasnou jemnou hřejivou hodně dekou a přikryla se péřovou peřinou a pustila si, jenom si, protože Jeho nezaujal (To je ale zase pitomost!) film Room. S titulkama. Zapomněla jsem němčinu i ruštinu, už zapomínám dokonce i francouzštinu a tak se učím anglicky. Když teplota pod přikrývkami, i díky vnitřnímu zahřívání, vystoupala skoro až k horku a já se začala cítit blaženě, rána a tma. Vyletěly pojistky. Znamenalo to pro mě vybruslit ve tmě do mrazu přes celý rozsáhlý dvůr až ven na zadní předzahrádku a pojistky nahodit, neboť On je tu hostem a nevyzná se tu tak.

Prokřehlá, znovu jsem se po akci vysvlékla a opět zabalená do hřejivé deky se znovu uložila pod obří obrazovku. Občasné komentáře k filmu jsem ignorovala, tím pádem ho přestaly bavit a On odešel do ledové kuchyně hrát na kytaru. Měla jsem přeci jen stáhnout ten Texaský masakr motorovou pilou.

Když film skončil, přenesla jsem se i s dekou do své houpavé postele, zachumlala se pod dvě peřiny, rozsvítila lampičku a…rána a tma. Topné těleso. No a jak jsem začala šátrat na stolku po zapalovači, abych svíčku zapálila, rozlila jsem číši s rudým vínem přímo na dvě nové vypůjčené knihy.

A v tom všem jsem měla vodě napravo vysílat pozitivní energii. Šeptala jsem jí tedy alespoň krásná slova, zatímco vodě ve sklenici nalevo jsem, jen nerada, zašeptala nějaké hnusy.

img_0006img_0002

Pod sklenicemi jsou lístečky, pod tou nalevo se slovem nenávist, pod tou napravo se slovem láska. Jen nevím, jestli jsem sklenice umístila na dobré místo, totiž na jeden ze sudů s jablečným kvasem.

A dnes vidím, ve sklenicích bylo samozřejmě stejně vody i rýže, tu zřetelnou změnu.

A zatímco já si tady, popíjeje v posteli heřmánkový čaj, psala, On dojel do servisu Stihl a stihl nechat tu pilu opravit.

A zatímco to tu dopisuju, On mi smaží omoletu baveuse z čerstvých vajec, se žampióny a sýrem…a právě mi ji přináší na předehřátém talíři.

 

Reklamy

25 comments on “Masakry a zázraky

  1. Mirka píše:

    Sklenice jsem v tom zmatku vzala namátkou a zvolila ty nejméně vhodné.

  2. avespasseri píše:

    Taky jsem to hned šla vyzkoušet 🙂 Mám jednu pozitivku, které prostě jen vykládám, jaká je to krásná rýžička. A jednu ignorantku. Ten pokus z oné ročníkové práce je supr 🙂 Všimla jsem si, že někde experimentují až měsíc a vycházejí jim zvláštní věci. Ale všude byla pozitivka na tom nejlíp…

    • Mirka píše:

      Avespasseri, nemáš ale vysílat svoji pozitivní energie, slova, rýži, ale vodě 🙂

      • avespasseri píše:

        No já vím, no. Ale když já si vždycky nakonec musím dělat všechno po svém. 🙂 Říkám si, že voda se s tím výronem lásky sveze 🙂 Zatím ty moje skleničky fungují podobně jako někde v jakémsi experimentu – ta láskyplná se zatáhla, voní a kvasí. Ta ignorovaná nedělá nic a voda se vypařuje víc.

  3. vidoulsky píše:

    Je to tak sugestivní, že jsem v jinonické vinárně doplnil konzervační roztok, abych zabránil uřknutí od různých ježibab. Zkazil bych se jak ta rejže, takhle se cítim jinošsky.

    • Mirka píše:

      Cítíš se jinošsky, neboť právě tímto směrem ovlivňuješ svých 70% vody. A i já na dálku Ti v tom pomáhám.

    • Mirka píše:

      Milane Lechu, udělej ten pokus.

      Měl by si ho udělat každý na téhle zemi. Všichni prezidenti, všichni členové vlád.

      • ratka píše:

        mě překvapuje Mirko, že někdo má pochybnosti… o tom, že nenávist ničí a láska povzbuzuje. a to všecko skrze vodu…

        • Mirka píše:

          To ano, ale přeci jen, Ratko, ty pokusy se sklenicí vody jsou fascinující. Člověk by řekl, že tohle může změnit svět…že ho změní 🙂

          Každý pochybovač může snadno tenhle jednoduchý pokus provézt a pak nejen nad tím žasnout, ale začít podle této jednoduché pravdy žít.

    • Mirka píše:

      Tak co? Už jsi nasypal rýži do sklenic s vodou? Dodala bych Jedudědku, kdybych to nepsala v popokusní éře.

  4. vidoulsky píše:

    Já to tak neprožívám. Když už by, vzal bych 100 sklenic s rýží, zalil vodou a proklel. Dalších 100 sklenic s vodou, a těm bych řekl jak jsou krásné a jak dobře vypadají. Pečlivě bych je označil zespodu, abych nevěděl která je která a promíchal mezi sebou. Pak bych hodnotil. Takhle vezmeš sklenici, ukápne Ti do ní něco z nosu a jé – zázrak!

    V dokonalé úctě

    Jedudědek.

    • Mirka píše:

      Chybuješ. Ty úctyhodný Jedudědku.

      Tohle je nejhorší, i v politice, že s těma demagogama nic nehne, ani kapku snahy neprojeví…bojí se pravd.

    • Mirka píše:

      Navíc, nejde tu o žádný zázrak, ale o zákonitosti životodárné vody.

    • Andre Langer píše:

      Zázrak je, že o tom ještě nevíš! 😀

      • vidoulsky píše:

        Jak jako zázrak? Ale vím, jen kvůli tomu nemusím plýtvat rýží, abych se přesvědčil. Malověrní, kteří sytí své pochybující duše, anóbrž nasytiti by měli hladové a potřebné! Vystavujíce své pochybnosti na jůtubech, přehlédli chrám světla denního v osamělosti klávesnic. Krleš!

        • Andre Langer píše:

          Moc ti nerozumím, nejdřív mi přišlo, že tomu moc nevěříš a teď že je to jasné. Mně přijde dobrý, že ty pokusy dělají a že je zveřejňují.

          Ale to psaní komentářů je hrozný, protože každou minutu bych to napsal úplně jinak a není to žádná komunikace.

          A navíc mi přijde hloupý, že je to jediná konverzace s tebou, když jsem tě naposled viděl, jako malý vlasatý kluk. Mam na vás s Irenou krásný vzpomínky!!

          • Mirka píše:

            André, MLV z toho jen šikovně vybruslil 🙂

            • vidoulsky píše:

              Excelentní postřeh!

              • Mirka píše:

                Milane, duše našich dětí jsou jiné než ty naše. Jsou průzračně čisté. Nikdo jim je neprznil.

              • Mirka píše:

                Neuvěřitelná náhoda! Právě teď na mě vyskočilo video, které jsem si před pěti lety uložila na FB ( MLV čte Andrému pohádky). Tehdy jsem došla do sklepa, přehrála jsem si to na starém videopřehrávači a natočila to. Mám strašně moc takových nahrávek, které ale už nemám kde přehrávat. Chtělo by to je nějak přenést…někam.

    • Andre Langer píše:

      Tohle je jen pár náhodnejch lidí, co ten pokus dělali taky…jsou toho stovky a stovky.

      Některý to maj už přes rok a pořád je úplně běloučká, ta druhá naprosto černá!

      Všechno je zázrak a každej okamžik je zázrak. Jen už to vůbec nevnímáme 😀

      Co je zázrak pro tebe? něco co neexistuje? :D:D









  5. Mirka píše:

    Milan L.V. na svém „pokusu“ pracuje celý život, ani o tom neví. Opečovává si s láskou Irenku (70% vody) tak intenzivně, že přestala stárnout.

Napsat komentář k avespasseri Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s