Vinný bar v podvečerním dešti

Vinárna, samá láhev, samý špunt, obrazovka na zdi, před barem já a za barem barman, mytická bytost.

Zatímco mi barman vášnivě přednáší o víně, o skvělém víně pro skvělé lidi, vzhlídnu k obrazovce a z ní na mě kouká bleděmodrýma očima“bratranec“ Honzík a sousedský kamarád Jára dole v růžku gestikuluje pro neslyšící.

„Mám to vypnout?“

„Ne, připadám si jako doma.“

„Taky to máte furt puštěný?“

„Ne, nemám televizi.“

Barman zamrká nad nelogičností mých vět, ale navyklý, nechává to plavat a naráží další soudek s vínem, jestli se tedy soudky s vínem narážejí.

Odnáším svou číši ke žlutě lakovanému stolku a nepohodlné židli. Vzhlížím k televizi, poslouchám, ničemu nerozumím, ale ničemu se nedivím.

Bavím se Járou a jeho němou řečí.

Víno je dobré, první číši vyprázdním rychle. S prázdnou pak stojím před vysokým barovým pultem, nakloním se za ten pult do míst, kde tuším barmana. Sedí tam ohnutý, čelo má opřené o dvě sevřené pěsti. Stačila chvilka a…usnul?

„Je…pardón…zamyslel jsem se…tedy…tady…se obsluhuje…“ zareaguje na mé druhé, hlasitější, zacinkání číše o sklenici s olivami a ukazuje rukou směrem k mému stolku.

„To je dobrý, nalijte mi tam to samý,“ podávám té pohádkové postavě svoji číší.

Vzápětí ale rudé víno z číše, která se zázrakem nerozbije, rozlévám po stole a po prázdné židli a po podlaze. Naštěstí ne po sobě, chystám se totiž k večerní sterilně lékařské prohlídce někde na Chodově.

„Chtěla jsem jen něco říct ve znakové řeči…“ omlouvám se, mrkajícímu už intenzivně, barmanovi, který po té, co vytře, nalévá mi číši další.

Dívám se ven do deště, ve kterém na chodníku stojí unaveně vzhlížející žena a dychtivě studuje výlohu vinárny, za kterou spatří i mě a moji nově naplněnou číši. To jí zřejmě dodá odvahy, vstoupí a usedne k vedlejšímu stolku.

„Kafíčko nebo decku?

Žena postranně mrkne na moji obří číši a vydechne: „Dvě…deci.“

Už jsme dvě se svými dvěma deci. Sedíme a souzníme, když v tom vejde ve vůni deště muž, kterého čekám a přisedne k mému stolku.

V tu chvíli žena vyprázdní svoji číši na ex a protože zaplatila předem, rázně, jakoby uraženě, vystartuje na ulici. Přes výlohu po mě ještě hodí zlobným pohledem, všimnu si s lítostí.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s