Moje poslední letní plavba aneb Už mi nezbývá než podzimní plavba pirátská

Léto začalo letos brzy, vlastně už na jaře. Horké dny, snídaně pod Sluncem v živé zeleni, na vzduchu provoněném bujením. Stačilo jen dýchat ke štěstí chvil. Přestěhování letní kuchyně do zimní a první snídaně pod střechou vyvolaly ve mně úzkost a stavy duše, že bych mohla psát jak Kafka.

Když jsem ale poprvé pořádně roztopila v krbu, když plameny proteplující kamenný dům oživily moji číši, začala jsem se smiřovat.

I na zahradě rozpálila jsem ohniště divoce. Mám zas roztomile rozvernou ofinku, jak jsem si ji kdysi na gymnáziu začala zastřihávat. Příliš nízko sklonila jsem se zbožně k ohnivě lačným jazykům. Samotnou by mě to nenapadlo, ustřihnout si vlasy nad čelem, hladkým. Žádné zrazující vrásky, jen ty dvě kolmé prohlubně mezi očima z marného myšlení nad zoufalstvím lidského pokolení ve světě vesmírném. Ty nic nezakryje.

I když ještě neskončilo, z léta zbývá už jen zralé ovoce, sládnoucí hrozny vína, digitálně barevné vzpomínky a v sudu kvas, co až se přepálí, v zimě zahřeje nás létem v sobě ukrytým.

A ještě chvíli zlatá kůže pod hladinou horké lázně, tak optimisticky radostně tmavě zlatá, ve vaně smutně bílé jako sníh.

 

Video spouštět nemusíte, víc už tam neuvidíte, to jen já v něm můžu popatřit celé jedno svoje léto, prošlé.

Pouštím si ho v nejvyšší hlasitosti a poslouchám ptáky.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s