Každé neobyčejné ráno…

V  podivuhodně hřejivém, únorovou oblohou dnešního rána nevábně zbarveném županu, vyšla jsem posbírat suché větičky akátů a borovic, abych s nimi stářím pochroumaný krb, jemuž hluboký můj erotický spánek umožnil k ránu odpočinkově vyhasnout, znovu roztopila.

Do mlžného chladu podivné zimy nad vsí vyli psi, vyli smutně až bolestně, snad na pondělní ráno, kterým v chalupách osamí.

Chvíli jsem zůstala stát s nasbíraným roštím v náručí, zahřívána živým teplem neživého županu, hluboce jsem vdechovala zimní svěžest světa a jako bych z první své číše upíjela, s každým vdechem vlévala se do mě opojnost bytí.

Mocně zakokrhal kohout, pár slepic zakdákalo, psi utichli.

Zapálila jsem kůru z borovice, přiložila nejtenčí větvičky, pak ty trošku silnější a ještě silnější, oheň se rozhořel divoce, mohla jsem na něj už položit polena, nechat ze sebe sklouznout župan, vklouznout do ještě nevychladlého spoutaného peří, upíjet svůj ranní citronový nápoj s medem, dívat se do ohně a nechat do sebe pronikat jeho žár…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s