K večeři coquillage

Když nám rackové něco nechají…

Před patnácti dny jsem vyměnila žabí jezírko za oceán.

 

 

Je to úlevný pocit, ocitnout se v ryzí demokracii, poslouchat živé diskuse bez zloby, ponižování a urážek. Úžasný pocit svobody, nejen díky oceánu. Jeden z důvodů, proč bych tu zůstala napořád.

Co se děje v politické sféře doma, nevím. I po té, co jsme si po čtrnácti dnech pořídili internet, nechce se mi číst ani oblíbené redaktory, se kterým sdílím facebook.

Prožívám opojný pocit ryzí člověčí čistoty.

S kamarády, rodilými Caburgčany, chodím sbírat coquillages na večeři, i když se nebezpečně schyluje k dešti. Tentokrát to byly „tellines“, kterým my Normanďané říkáme „pignon“ :-)

 

 

Reklamy

3 comments on “K večeři coquillage

  1. Sedmi napsal:

    Jé, jak dlouho tam budete?

    • Mirka napsal:

      Tak dlouho, jak jen nám okolnosti dovolí, Sed. Zatím se mi vracet nechce. Dneska jsem prožila zas tak nádherný den…Sen…a já si ho klidně žiju :-)

  2. spoon napsal:

    takze na neurcito?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s