Moules marinieres

Moules-frites nechybí v žádné místní restauraci. Měla jsem je už nesčetněkrát, v těch restauracích a i těch doma připravovaných, na trhu zakoupených, takových těch, co se pěstují ve velkém. Včera jsme ale byli na lovu moules divokých, těch, co si sami žijí v oceánu. Thierry s Didierem je sbírali už jako malí kluci, stejně tak, jako sbírali všechny ostatní fruit de mere a stejně tak, jako chytali zajíce v dunách.

Didier měl deset sourozenců, jejich dům stál v dunách mezi oceánem a řekou, Thierry se sem přistěhoval s rodiči s Trouville-sur-Mer. Tehdy vypadal Cabourg docela jinak.

Na chvíli jako bych se v tom starém zapomenutém Cabourgu s Thierrym a Didierem znovu znovu ocitla.

 

Obrázky jsou jen osekané náhledy, na zobrazení celé fotografie je třeba kliknout.

Reklamy

12 comments on “Moules marinieres

  1. vidoulsky napsal:

    Nevíš kde tam bydlel?

  2. Liška napsal:

    Jé a jak tehdy vypadal? Mokro, rybáři, bárky?

    • Mirka napsal:

      Už tehdy tu vévodil Le Grand Hotel Cabourg se svou slavnou promenádou, ten, ve kterém Marcel Proust psal „Hledání ztraceného času“, ještě pár nádherných kamenných domů v dunách a pak už jen duny, oceán, řeka a domky rybářů.
      Rodiče Olega sem začali jezdit do campingu, když tu ještě nestály žádné rekreační domy. Apartmánek, který tu koupili, je v prvním z těch všech nově postavených domů, tedy nově v uvozovkách, je tomu už taky vlastně dlouho, někdy v začátku osmdesátých letech.

  3. Mirka napsal:

    Nepíšu, protože jsem bez internetu. Jen v parku za rohem vkládám fotky na FB.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s