Tyhle banální scénky mě baví

 

 

„Pánové, nedáte si kávu?“ „Kafe bysme si teda dali.“ Vyjdu se dvěma moka konvicemi, jednou větší, jednou menší a ukazuju je řemeslníkům: „Větší nebo menší?“ Pánové se na sebe kouknou: „Neudělala byste nám turka? Do velkejch hrnků?“ Našteluju staletý dřevěný kafemlejnek na jemnější mletí, nasypu do něj luxusní zrnkovou kávu, opět vyjdu ven, melu při tom: „Kolik toho kafe tam mám dát, do těch hrnků?“ „Dvě lžičky, ale počkejte…“ odběhne jeden z mužů a podává mi pytlík Jihlavanky standart: „Nemelte se s tím.“

Udělám dva turky, které vůbec neumím, míchám je, čekám až se to nějak usadí, nesu dva hrnky řemeslníkům.

„Moh bych dostat trochu mlíka?“ Ptá se ten jeden. „Rýžové nebo mandlové?“ Vyděsím pak nepřipraveného muže otázkou v každé ruce jednu krabici. „Normální, kravský,“ odpovídá zaskočený muž. „Jééé…to…já mám jenom tyhle nebo ještě kokosový…“ Tak nic, jen černý, s dvěma lžičkama cukru. „Ježiš cukr,“ pomyslím si, cukr se v týhle domácnosti nevyskytuje vůbec nikdy a xylitol došel. Už chci nabízet čekankový sirup nebo med, když si vzpomenu, že jsme koupili kilo cukru pro babičku a strašně radostně vykřiknu: „Cukr máme!“ Asi tak, jako bych jim sdělovala, že jsem právě objevila hroudu zlata. V tu chvíli se muži na sebe znovu podívají, pohledem vševypovídajícím.

 

Uplyne nějaká doba, přijdou jiní dva řemeslníci a já s velkým pobavením slyším Aleše, jak jim nabízí do turka rýžové nebo kokosové mléko.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s