Prosolené vdechy

Jen stěží bych spočítala kolikrát jsem Pont de Normandie přejížděla.

most

Nespočítala bych nejspíš ani kamarády, se kterými jsem přes něj směřovala do Étretatu.

IMG_1780

V dnešním podvečeru se mi zastesklo po Normadii hodně, víc než jindy. Celý život žiju v mylné představě, že bych nikdy nemohla Čechy opustit. Dnes si myslím, že bych mohla. Zvláštní pocit.

Chybí mi oceán?

Myslím na něj denně, denně se vidím, jak sama procházím kilometry a kilometry nekonečnou pláži, přílivem, odlivem, omamnou vůní v hukotu zpěněných vln a křiku racků. Procházím pobřežím ledového oceánu bosa a díky své bosé samotě vnímám všechno kolem ještě intenzivněji.

Chybí mi opojně nadnášející pocit z přítomnosti očistného nesmrtelného oceánu…IMG_1484

Reklamy

3 comments on “Prosolené vdechy

  1. kaschika píše:

    To je zvláštní. Já naopak z velké vodní plochy znervózním a víc si uvědomuju svoji smrtelnost. Děsí mě moře a oceány, připadám si u nich vydaná na milost a nemilost. Asi že jsem neplavec, proto mám tyhle pocity, nebo nevím.
    Ale napsané to je krásně, člověk by až měl chuť zapomenout na svoji fobii a jít brouzdat…

    • Mirka píše:

      Kaschiko, ty pocity skutečně až omamné euforie, co mě mocně nabíjí energií, kterou je čirá radost z bytí, z chůze, z dýchání, tedy tyhle pocity jaké prožívám tam, jsem nikde jinde nezažila.
      Blíží se tomu prožitky, jaké jsem žila v Orlických horách, procházka v čerstvě zasněžené krajině nočních hor, když je měsíc velký, kulatý a nízko nad horama stříbrnými paprsky osvětlí krajinu, protne ji dlouhými tajemnými stíny, sníh se tak třpytí a je vidět daleko do kraje, jak ve dne, ale docela jinak, tak, že to bere dech.

      To jsou prožitky, které mění člověka. Vnitřní pocit zalykavého až štěstí, které nejen občerstvují duši, ale uzdravují tělo.
      Jsem tu snad necelé dva měsíce v Čechách, je mi tu dobře, mám tu tu svoji velkou rodinu, radost obrovskou, ale prostě tu chátrám 🙂

      Oceán v Normandii je jiný než všechna jiná, taky krásná, moře, ve kterých jsem plavala i celé kilometry podél pobřeží, kde jsem mohla zůstávat dlouho v teplé vodě. V tomhle oceánu taky plavu, ale jen krátce, tam bych umrzla. Mně plavání přináší velkou rozkoš a kdyby v bazénech v Čechách nebylo tolik chlóru, chodila bych plavat často.

      Jsem prostě Vodnář a někdy taky Ryba.

  2. vidoulsky píše:

    Úplně cítím ten písek mezi prsty. Jen kousek dál zabočím z pláže do Monoprixu a nakoupím croissanty. Vracím se podél laviček se jmény normandských malířů. Mám rád ten začátek dne, kdy číšníci v dlouhých zástěrách vynášejí židle, hadicemi stříkají chodník vonící pod sprškami vody tak nenapodobitelně. Je v tom smutek i radost začínajícího dne. Tady tak mimořádně krásného. Taky se tam těším.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s