Jdu fofrem uklidit kuchyň

Právě začínám psát svoji 2 167 ranní náladu. Ve skutečnosti jsem spotů napsala mnohem víc, část z bloguje.cz se mi při přenášení do WordPress.com vytratila. Za to může moje vrozená mi netrpělivost. Pokoušela jsem ten přenos nějak urychlit.

Trpělivost tu tedy já nemám absolutně na nic, až tedy na jednu věc.

Všechno musím mít hned anebo vůbec. Vzdám se čehokoli, na co bych musela vystát frontu, přestože si pak třeba sednu kousek dál na lavičku a pozoruju vrabce. A to je na tom právě to divný,  protože já dokážu zůstávat v nečinnosti celé hodiny. Nejlépe na slunci nebo v teplém stínu s pohledem na sluncem ozářenou zemi nebo před krbem. V relaxačním křesle s nohama nahoru, v jakémkoli pohodlném křesle s nohama nahoru, v houpací síti, v trávě na louce, na mechu v lese, ve člunu na vodě, v dětském bazénku. Už jsem to tu na blogu ostatně rozebírala vícekrát.

Strašnou rychlostí dělám nutné činnosti spojené s existencí, abych se co nejrychleji mohla vrátit…k sobě.

K mé smůle jsem měla a mám kolem sebe zrovna lidi, předky a potomky, kteří si „v klidu ani kafe nevypijou“ ani chvilku v klidu neposedí. A když posedí, tak jen proto, že pracují v sedě. Je to zneklidňující pro mě a proto bývám ráda sama.

Anebo i s ním. Protože když jsem s ním, nemůžu dělat prakticky už vůbec nic. On v podstatě nesnáší, když něco dělám, cokoli, což mi vlastně dřív bylo až na překážku. Bylo to trochu o nervy, třeba na chalupě, když jsem co možná nejtišeji vycházela časně z rána ven, abych si třeba stačila natřít nějaké to okno než se probudí. A když jsem chtěla chalupu vyspárovat, musela jsem na ni odjet sama a to jsem pak opravdu dřela od rána do večera.

Je to všechno absurdní, protože já ve skutečnosti velký dříč jsem. „Když chce, umí vzít za práci,“ jak tu a tam říká i moje máma, pro kterou chvíli posedět jen tak bylo po celý život utrpením.

Prostě když pracuju, pracuju strašně rychle a i tak čas trávený prací mi pak v podstatě chybí, i když radost z dokončeného díla samozřejmě mám. Hlavně když to dílo za mnou zůstává, nejlépe navěky a není to taková ta otravná činnost, která se musí denně opakovat a co za ní není nic víc než třeba jen uklizený byt.

Reklamy

5 comments on “Jdu fofrem uklidit kuchyň

  1. kaschika píše:

    Páááni, jsem na tom s tou (ne)trpělivostí zrovna tak. A s tou prací: teď to flákám, jsem bohužel obezita a taky mám tu hypotyreózu a strašně rychle se unavím, zadýchám, ale dřív o mně říkal můj muž, že jsem moc pracovitá (byl jediný, kdo si toho všiml a pochválil mě). Přes týden jsem chodila do práce, sobotu co sobotu jezdila od časného rána do odpoledne prodávat na burzu do Ředhoště, a v neděli jsem hlídala jeho vnoučata, když on seděl nad mikroskopem a dělával histologie. Nechápu, jak jsem to zvládala, ten neustálý kolot a hukot kolem sebe, protože jsem taky samotář, který chce mít klid a nesnáší pohled na běh a úprk upachtěných lidí za další prací. Taková je naše máma: pozvala nás na kafe na zahradu, ale neposeděla s námi ani minutu. Kávu do sebe kopla a letěla zase okopávat. Mám deja vu, asi jsem to sem už psala… 🙂

    • Mirka píše:

      Do Ředhoště? Žili jste na severu? Tak tam nakupuje Aleš většinu našich zvířat, oblíbené místo našich dětiček. Ty trhy jsem tehdy neznala a tak jsem moc zvědavá, cos tam vlastně prodávala, Kaschiko?

      Jinak na „deja vu“ si zvykni. To mívám teď pořád. U filmů, při setkání s lidmi, dokonce i když se ocitnu někde, kde si myslím, že jsem ještě nebyla a když píšu…taky.

  2. Sedmi píše:

    Jé, tak v tom nejsem sama 🙂 a Ředhošť jsme měli kousek od chalupy, prý se tam dá sehnat všechno…

Napsat komentář k Sedmi Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s