Jediný sen je silnější než tisíce skutečností

Moje maminka měla takové dvě podivné vlastnosti, které se k ní vlastně vůbec nehodily, ale jimiž žila příliš intenzivně na to, aby mě nepoznamenaly.  Tou první byla pověrčivost a tou druhou víra ve výklad snů. Vlastnila generacemi děděný ohmataný snář se zažloutlými stránkami, které se musely obracet jen velmi opatrně, jak byly věkem křehké.

Píšu „měla“ protože v pozdním svém věku jakoby na tohle všechno zapomněla.

Dnes v noc se mi opakovaně zdál sen. V rozsáhlém, bujnou zelení zarostlém lesoparku, sjížděli jsme autem z kopce a nechtěně, leč s podivnou lehkostí, sjeli do rybníka, vnořili se tam, neponořili se úplně, bez těžkostí z auta vyplavali do lehce zhuštěné vody teploty lidského těla a zůstali tam splývat na hladině.

V tom lesoparku bylo hodně našich známých, jeli jsme tam za nimi na zahradní slavnost. Dívali se na nás s pocity strachu a údivu. Já prožívala trapnost i rozkoš zároveň.

Píšu „sjížděli“, to auto jsem neřídila já, ale dva muži, kteří splývali v jednoho, dva otcové mých synů.

Na tom by nebylo ani tak nic zvláštního, fantazie snů je bezbřehá, divný bylo, jak se mi ten sen během noci stále vracel. S nepatrnými obměnami,  jednou jsme třeba splývali v karnevalových maskách.

Čampa byla v dnešní noci neustále něčím zneklidňovaná, její štěkot mě několikrát probudil a já z toho rybníka nikdy nestačila vylézt a po usnutí znovu z toho kopce do toho rybníka sjížděla.

Ráno jsem tedy zadala do hledače, po vzoru svojí mámy:

„Do rybníka autem opakovaně sjížděti“

A nic. Ani Google není vševědoucí.

Reklamy

4 comments on “Jediný sen je silnější než tisíce skutečností

  1. jenia píše:

    Sny mě odjakživa fascinovaly. Stovky snů jsem si napsala, rozespalá namluvila na diktafon. Když jsem si po čase v těch snech četla, mnohokrát mě napadlo, jak to že jsem nepochopila symboliku snů, které mi sdělovaly, co se má stát a co se stalo.

    • Mirka píše:

      Sny jsou nedílnou součástí mojí reality, myslím na ně během dne skoro stejně jako na to, co uvařím k obědu. Těším se na ně, když uléhám ke spánku.
      Tohle ukládání se ke spánku, když na něj pomyslím, mi vždycky přijde hodně zábavný, komický, ostatně stejně jako mnoho jiných člověčích i zvířecích úkonů. Jak část světa, na který přestane svítit Slunce, zalézá do svých pelechů, upadá do spánku a přestává na chvíli vědět o světě.(Tohle tedy neplatí o Čampě, ta bdí i když spí.)

      Sny vycházejí ze všech našich vnějších i vnitřních podnětů. Nejen ze vzpomínek a všeho toho co nás obklopuje, co jsme prožili, ale taky i z našich představ o budoucnosti.
      A tak proto já, ačkoli s duší tak romantickou, ale zároveň v rámci svých mozkových možností se smyslem pro logiku věcí, nevěřím na symboliku snů, na to, že dokážou předpovědět naši budoucnost. To jen naše snění o budoucnosti, naše představy o ní, ať už negativní či pozitivní, se odrážejí v našich snech, které se později v jistém smyslu realitou stát můžou, protože za našimi představami o budoucnosti si „jdeme“.

  2. vidoulsky píše:

    No takové ty chlapecké sny, kdy se ke mně blížila úča, zahalená jen v ručníku, který zvolna sklouzával, ty už bohužel nemám. Přetrvávají ty nadreálné, například jdu do Billy a z pod nohou mi vytryskne mohutný proud vody a ryb. Celá krajina se nakloní a zaplavuje se vodou. Billa mizí a objevuje se původní Motorlet, na jehož místě Billa stojí. To jen na ukázku, asi to všichni znáte. Pečlivě jsem kdysi studoval Freuda, tuším že se to dílko jmenuje „Výklad snů“ či jinak tomu podobně. I na snáře došlo. Žádné souvislosti s realitou jsem ale nenalézal. Neumdlévající úsilí však korunoval badatelský úspěch. Sázkaři jistě znají pověru, teď varuji – hovna ve snu viděti, štěstí v Sportce míti. Sázím s Ivánkem pravidelně, tak od roku 1970, tři sloupečky, furt stejná čísla. Kdybychom teď vyhráli náhodou milion, jsme asi na svých. Probudil mne sen, jak vstupuji do místnosti zaplavené s odpuštěním sračkami. Už to bylo trochu suché, hovna ze zdi se začínala odlupovat. Byl tam i klavír, celý hnědý, ale původní barva dřeva to nebyla. Ještě na rozhraní snu a reality jsem volal Ivana: Vole vsadils?. Naštěstí jo, někdy totiž zapomene a to je pak drama. Oddávali jsme se luzným představám nechutného zbohatnutí a s napětím čekali na slosování. Protože toto píši já, nikoliv můj tajemník, je jasné jak to dopadlo. Ale badatelský úspěch to byl – sen nemá s realitou žádnou souvislost, je jen jejím zkresleným odrazem. Nebo snad…zdám se sám sobě?…jsem něčím snem?
    Kudy do reality? Kudy z ní?

    • Mirka píše:

      Zajímavé otázky na závěr.

      Co Freuda se týče, sice mocně ovlivnil celou západní civilizaci (jeho zas mocně ovlivnil kokain, což není z mé strany výtka), ale Ten, kterému nějak pořád důvěřuju, ačkoli se naše názory na mnoho událostí rozcházejí, o něm tvrdí, že to byl podvodník, co hlavně nadělal spoustu prachů.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s