Na venkově pod Řípem

Ani jsem netušila, že je z našeho okna ten Říp vidět, to asi proto, že je zima a zeleň, co výhledy zakrývá, nebují. Nalevo od Řípu je stodola, kde jsou zrovna ovečky, které se na louce za stodolou nepasou, když nemůžou.

Vzala jsem si dnes pro jistotu fotoaparát ke kachnám, kdyby tam zas plula volavka, ale v jezírku neplavaly ani kachny, skoro všechny byly zalezlé, i když je venku tak hezky.

Já vždycky píšu „našeho“, ve skutečnosti je to ale všechno jen Aleše, který si to tu docela sám takhle vybudoval a budovat bude nejspíš až do konce života. Já jsem tu jen hostem. Já jsem hostem už všude, i ve svém vlastním domě. Hostem bez zodpovědnosti.

Reklamy

9 comments on “Na venkově pod Řípem

  1. vidoulsky píše:

    A je to vůbec Říp?

    • Mirka píše:

      Praotec Čech by Ti to potvrdil.

      Pravda, na fotkách je vidět pouze vršek onoho typického zvonovitého tvaru naší mýtické hory.

      • vidoulsky píše:

        Jednak mne mrzí, že jsem se ho nezeptal, jednak mi tam chybí ta kaplička. Dobře si ji totiž pamatuji – při školním výletě nám paní učitelka Glazarová před ní vyprávěla o zmíněnem praotci, jak se vychytrale usadil daleko od moří, ve studené kotlině. Její hodobožové střevíce přitom, jak vzrušeně přešlapovala, postupně rozčvachtaly řádné hovno. A pěkně čerstvé, žádná vyschlotina po předcích. Tedy promiň, ale proto ty živé vzpomínky na kapličku.

        • Mirka píše:

          Románská rotunda sv. Jiří obrostla od těch dob vysokými duby a habry a jasany a javory a lípami a vedle ní postavili výletní restauraci.
          A do ní bych Tě ráda nalákala, neboť:
          „Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp!“
          Dojdeme tam po červený.

        • Mirka píše:

          Paní učitelka? Tomu nevěřím. Ty měli za první republiky. My měli soudružky učitelky. Zásadně a jenom soudružky!

          • vidoulsky píše:

            Já vím, ale napsal jsem to s ohledem na Tvé mladé čtenářky.

          • Mirka píše:

            Naopak, mladé lidi je třeba pravdivě informovat, aby se zas historie nezačala zkreslovat. Bylo to tehdy dost složité k vyslovení a tak žáčci volávali „souško“, což na mnohé vyučující sedělo tak, že jim člověk odpustil i to šlapání v hovnech. (Víš že nikdy nemluvím vulgárně, dalo mi to práci, napsat to.)

            • vidoulsky píše:

              Tak promiň, už se to nebude opakovat.

            • Mirka píše:

              Je pravda, že my v první třídě měli kulaťoučkýho pana Veverku, takový maličký srandovní týpek s kulatýma i brejličkama, co hrál na housličky a jen těžko si dneska dokážu představit, že jsme mu říkali soudruhu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s