Bezmoc

Včera i na ty meze došlo. Takové zas bylo teplo. Dnes zas ale únor, jak má být, i když ne ten bílý, co pole sílí.

Co mě ale mrazí, to není opětný únorový chlad, ale mámin svět. Nevím, jestli je to nějaký příznak demence, ale máma začíná fantazírovat tak, že reálná diskuse s ní už přestává být možná. Paměť ji nějak speciálně neselhává, ví všechno, co vědět chce, ale fantasmagorie prošpikovaná stihomamem začíná u ní jet na plný pecky.

Radovala se třeba, že jí zavolala její dávná přítelkyně. Já nad tím žasla, už před časem jsem se i pomocí internetu snažila na její ztracenou kamarádku, se kterou se léta neviděly, vyhledat marně spojení. Nikdo ani netuší, jestli ještě vůbec žije.

Maminka se ale radovala, že žije a jak si krásně popovídaly a převyprávěla mi ten dlouhatánský hovor i se všemi podrobnostmi. Mámin projev byl tak přesvědčivý, že jsem jí uvěřila každé slovo. Jenže! Je vyloučeno, aby její kamarádka měla na mámin mobil číslo a ani žádné neznámé číslo, ze kterého by ji někdo mohl volat, na mámině telefonu nebylo.

A dneska mi docela závažně líčila, že ji kdosi chtěl otrávit polívkou a že se na to i přišlo, že v té polívce byl jed, že její paní doktorka na to přišla.

7 comments on “Bezmoc

  1. ratka píše:

    MI to přijde celkem v poho. Nevím zda má máma v nemocnici spolubydlící na pokec, kde se může odreagovat. Podle mě má v nemocnici málo podnětů a pokud tě má něčím zaujmout, tak to prostě jen lehce přibarví. Má hned zajímavé téma. Když leží moje máma v nemocnici (občas), tak zdálky slyším její hlaholení… a povídání. Je tam jak v lázních. Staří lidé potřebují kontakty, mluvení… a zaujmout ještě něčím.

    • Mirka píše:

      No jo, Ratko, Ty holt nejsi se mnou ve spojení na FB 🙂 Už je dávno doma, hned jak se vrátila z nemocnice, dala jsem na FB video, jak si to „štráduje“ po kuchyni“.

      • ratka píše:

        No tak to opravdu nejsem v obraze 🙂 Díky za info. Moje máma zase neslyší, takže i kdyby ji někdo volal, tak se s ní nedomluví a ona čeká na mě. Mě rozumí a ostatní prý říkají jen blablabla, jeden tón (já artikuluji a mluvím nahlas)

  2. Mirka píše:

    Měla jsem jít dneska večer na hasičský ples do kulturního domu. Přišla bych na jiné myšlenky. Jenže jsem nějak poztrácela taneční střevíčky.

    • Mirka píše:

      Přes všechny kamenné zdi slyším až do postele rytmus, co z kulturáku duní. To musí bejt pařba.

    • vidoulsky píše:

      A to Tě zastavilo?

      P.S.

      • Mirka píše:

        Ve skutečnosti těch zábran bylo o něco víc. Příště je ale překonám.

        A díky za on line promenádu. V tomhle ránu by mě ale kamerka nezachytila, i kdybych tam byla (a že bych tam byla moc ráda), protože zimní slunce je v tuhle dobu moc nízko a i když je patrné, že celý Cabourg je sluncem ozářen, tady, za vysokými staveními Grand Hotelu, Casina a okolních domů je promenáda ve stínu. Na rozdíl od léta. Po ránu se tedy vydávám (rychlou chůzí či během) směrem opačným, kde slunce musí svítit teď jak o život.

        Potřebuju se tam vrátit. Překvapivě dramaticky tady chřadnu, tedy spíš pustnu. Nebo se musím pokusit i tady nějak změnit „styl“, tu svoji životosprávu, protože se nejspíš hned tak vrátit nebudu moct.
        Už jsem tady zkoukla s lahví vína i několik seriálů a nebezpečně mě to bavilo.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s