Zázračná schránka tělesná

Právě mi volal bratr Libor, který se vrátil z nemocnice, kde mámě dělali pooperační rentgeny. Pan doktor nevěřícně koukal na datum mámina narození a při hodnocení toho, jak se máminy polámané klouby hojí, použil slovo „zázrak“.

I v tomhle věku operují pacienty, jistě, ale jen s velmi nepatrnou nadějí na uzdravení.

Kdyby ještě jen tušil něco o mámině životním stylu! Skutečný zázrak, že ještě žije a že žije, tak jak žije.

Máma už od útlého dětství dělala všechno přesně opačně než jak se má. Živila se hlavně sladkostmi a uzeninami. Ovoce a zeleninu prakticky nejedla. Stolovala naprosto nepravidelně a pokaždé v šíleném chvatu. Pila hlavně černou kávou, občas pivo, ale jinak nic, ani vodu. Myslím, že nikdy nevypila ani šálek čaje.

Obrovskou část svých nocí probděla, protože to vyžadovalo její zaměstnání a spala pak chvíli přes den.

Díky komunistům prožila stresy, jaké si ani představit neumíme. V jednu chvíli byl její bratr odsouzen k trestu smrti za vlastizradu a tak dále. I díky tomu se neustále dostávala do konfliktů, které často končily hysterií, ze které šel až strach. Ostatně to poznali na vlastní kůži i téměř všichni její potomci, tedy až na její milované chlapečky.

Říkala si bez ohledů a tedy často skutečně bezohledně všechno co jí na mysl přišlo, s čímž by tedy málokdo přežil život v klidu. Zato byla ale naprosto čestná a nikdy nezalhala. Nikdy se ani v nejmenším nezachovala pokrytecky.

Prožila sice pár vášnivých vztahů, ale nikdy neměla muže, který by o ni pečoval a o kterého by pečovala ona.

Pěšky chodila jen když šla do lesa na houby. Jinak jezdila všude autem s cigaretou nalepenou na rtu.

Vášnivě kouřit přestala až před několika týdny.

To jediné, co mluví ve prospěch zdravého životního stylu je pohyb, z mého pohledu až neurotický. Máma se totiž bez ustání hýbe. Nikdy nevydržela jen tak sedět, třeba u televize, tu prakticky neznala, o všem, co bylo natočeno říkala, že je to blbost. Na seriál by se nedokázala dívat ani pár vteřin. Jediné, co jí bavilo, byly opery na divadle.

Když ji k příležitosti jejích devadesátých narozenin vzali Eva s Liborem na operu, poslala ji Carmen polibek, tak byla nepřehlédnutelná, dojatě a s vehemencí pro ni typickou, tleskající nad hlavou.

Má kolem sebe díky své vznětlivé povaze nejen lásku, ale i nenávist. Ta láska ale všechno přehluší a je to její jistota. Jistota, že ji nikdo nikam neodloží, že o ni bude, pokud to jen bude možné, postaráno.

To, jak o ni Libor pečuje…sen každé přestárlé mámy.

josef-006-1

Tuhle fotku už tu jistě někde mám. Máma je ta v tom klobouku a strýc Josef se směje nad ní, ještě netuší jaké peklo ho čeká. I když ji všichni už znají, znovu ji sem vkládám. Je to moje nejoblíbenější fotka. Nejen pro to, že z ní dýchá ona krátká chvíle poválečné svobody.

Reklamy

3 comments on “Zázračná schránka tělesná

  1. kaschika píše:

    Maminka…

    (mě lepší komentář nenapadá; a napsala jsem ho s takovým úlevným a zároveň nostalgickým vzlykáním…)

  2. Anonymní píše:

    Moc krásný Miruško, naše teta je Nesmrtelná to by si měl pan doktor uvědomit a hned by pochopil ten zázrak. Je fajn že se tak suprově zotavuje :-))….J*

    • Mirka píše:

      Jituš, víš že jedna naše pra pra pra pramáti, když jí bylo 100 let, tak se z nesnesitelný nudy oběsila na klice u dveří do sklepa a když se pak její dcera dožila stejnýho věku, tak se na tý samý klice oběsila taky?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s