Footfetishista by mě vyhovoval

Málo o co na svém těle pečuju tolik, jako o svoje chodidla. Kdysi, když jsem ještě pracovala na Pragokoncertu, chodila jsem každý pátek dopoledne na pedikůru k jednomu chlápkovi poblíž Malostranského náměstí, co tak trošku vypadal jako úchyl. S mými chodidly se doslova mazlil a mazlil se s nimi i nad limit času mi určeného, zatímco babičkám ve vedlejších kabinkách stydla voda se sodou.

Bylo to opojné.

Tenhle můj páteční rituál míval pokračování. Po té úžasné masáži, která byla ovšem nad standart služeb, jak bylo i mně jasné a jíž nebohým babičkám dopřáváno nebylo, odcházela jsem, tedy spíše vznášela jsem se do kina na Hradby a po skončení filmu se přesunula vedle do jugoslávské restaurace na nějakou z místních specialit. Po té jsem se procházkou přes Kampu vracela z „pracovních pochůzek“ do kanceláře v Nosticově paláci.

Ta pedikůra stála rovných deset korun. Na hnědě vyvedené papírové desetikoruně byly zpodobněny dvě dívky, jedna v šátku na hlavě uvázaným pod bradou a v kamizole, ta představovala dobu minulou a jedna s copama, v pionýrské košili a pionýrském šátku. Ta štětcem opylovávala květy nějakého keříku, což obě sklopenými zraky pozorovaly. Na pozadí byla pak vymalována malebná hornatá česká krajina s továrnou s vysokými komíny v popředí.

Reklamy

19 comments on “Footfetishista by mě vyhovoval

  1. kaschika píše:

    Takovou pedikůru závidím!!!!
    A vlastně i ty jugoslávské speciality. Co to bylo? Pljeskavica sa kajmakom, vješalica, sarma, nebo možná čevapi? Už sliním :-))))

  2. Anonymní píše:

    Na tu desetikorunu si pamatuju,byla jsem na ní já 😉 a moje kamarádka z Oravy :-D.Samozrejme ze ne originál.

    • Mirka píše:

      Zdravím do Oravy! To tedy musel být zvláštní pocit, když „vámi“ lidi platily 🙂

    • Mirka píše:

      Jsem si o vás našla článek, že se ještě dodnes kamarádíte 🙂

      „Malířka si nás vybrala pro malování. Nebylo to pro nás lehké, chtěly jsme běhat venku a ne sedět celé hodiny v ateliéru. Líbilo se nám ale, když nás vzala z vyučování. Když jsme už nevydržely sedět, dávala nám sladkosti nebo tři koruny, abychom se ještě chvíli nehýbaly.“

  3. alena píše:

    To jsem psala já,ne anonym.Já byla ta pionýrka ;-).Co se stalo s oravskou kamarádkou v sátku? nevím…..

  4. Liška píše:

    Krásné vyprávění! To se mi líbí, má to atmosféru jak bejk.

Napsat komentář k alena Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s