Před plíživě obcházející smrtkou

Mobilně s mámou:

„Ráno sem zažila strašný chvilky, strašný! Přišla sem na to, že už víc stárnout nemůžu, že sem nadoraz. Strašný myšlenky, strašný.“

„A jaks na to přišla, žes nadoraz?“

„Zjistila sem, kolik mi je, sama sem na to přišla. Za pár dnů devadesát…devadesát kolik? Už zas nevim ani kolik.“

„No to přece víme, že je ti tolik. Ale máš se pořád dobře, ne?“

„No, dobře dobře, nic mě nebolí, ale ten věk! Ten pocit! Zapomněla sem, že sem tak stará, nějak sem to poslední dobou nesledovala. Ale že tolik!“

„Takhle ale přece můžeš žít ještě dlouho!“

„Jak žít? Musela sem chodit vo berli kolem domu, jak sem ty myšlenky nemohla vydržet. Ale je tam furt zima, potvora.“

img_4488

Reklamy

7 comments on “Před plíživě obcházející smrtkou

  1. Jitka Netopilová píše:

    Tak stačí otočit 9 a je tam rázem 60 ….tak šup :-))

  2. kaschika píše:

    Já jsem někdy zděšená z toho, kolik je mně, tak se jí nedivím, že to musela rozběhat kolem domu…

  3. Sedmi píše:

    Má krásné vlasy… A vůbec ji obdivuju, taky bych chtěla tak zestárnout… (platí i pro dceru ;))

  4. Anonymní píše:

    Tak tohle jsem zase ‚celej já’… – akorát že takovej spíš (?)… – ‚po vlasech bělejší’… Nuže ! V

Napsat komentář k Jitka Netopilová Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s