Někdy mě napadají podivné asociace

IMG_6277.JPGNetuším, co je to za květy. Znám jména hub, jména květin ale neznám. Vlastně mě nikdy nenapadlo učit se je poznávat. Jen jejich bezejmennou vonnou krásu vnímám.

Každý rok spoustu těchto zářivě oranžových květů zas a znovu neúnavně na statku vykvetá, aniž by jim kdokoli věnoval jakoukoli péči.

Uvadají stejně náhle, jako vykvetly.  Se všemi květy je to nejspíš stejné.

 

Mluvím se svojí maminkou, je to stále ona a přece už není. Z divoce energické ženy stala se křehce poddajná stařenka, která nahrazuje slova svými vlastními výrazy, jenž mi ovšem mnohdy znějí pravdivěji, než ty správné.

Má teď svého trojjedinného Boha, kterým se stal její tatínek, její syn a pak nějaký všespojující duch svatý.

 

Při naší poslední návštěvě u ní nabízela nám odvoz autem. Na naši údivnou reakci reagovala:

„Je to jednoduchý. Otevřu dveře auta, zavřu je a jedu…“

Pravdou zůstává, že moje maminka nikdy nepoznala hromadnou městskou dopravu a do svých dvaadevadesáti se dopravovala jen svojí škodovkou.

Jenže…už to není ta ona moje máma, ta rázná žena, která si vždycky se vším věděla rady. Je to někdo nesmírně křehký, kdo zvolna opouští sám sebe, kdo zlehounka pomaloučku opouští tento náš svět…

Reklamy

6 comments on “Někdy mě napadají podivné asociace

  1. Liška píše:

    Denivky jsou ty kytky.

    Maminka nabízí odvoz – to dělal můj otec taky, byl ve své demenci nakonec laskavý! Vždycky řekl: „Ty jedeš domů – autobusem??
    Odveze tě moje řidička. Dole je kolona džípů, kterou mi daroval generál de Gaulle. Vem si kterejkoli z nich, kterejkoli z nich!“
    To bylo milý.

    Lepší než když při každém doprovodění do koupelny do sprchy řval ze svý úzkosti, že upadne, na celej barák „Pomoooooooc! Policieeee! Vraziii!“
    A on měl fakt silnej hlas.

    • Mirka píše:

      Kolona džípů od de Gaulla…a navíc vlastní řidička. Ne řidič, řidička. Úžasný. Jen kdybyste ho nenutily k tý nebezpečný očistě…

  2. ratka píše:

    Je to něco velice vzácného takhle pozorovat odcházení někoho blízkého, kdo byl dříve silný a rázný, a důsledný. A najednou je zde křehká stařenka, co děkuje za úsměv a dobré slovo a pláče dojetím když se jí toho dostane. Proměňuje se před očima v denivku, kytičku 🙂 jsem jí za to vděčná… že mě bere sebou.

    • Mirka píše:

      Je zvláštní a hodně poučné sledovat, jak to, na čem dříve tak lpěla, k vůli čemu se celoživotně všemožně i nemožně vzrušovala, pro ni zlhostejnělo. Tedy až na moje vlasy. Ty by stříhala pořád.

  3. Mirka píše:

    Já se právě dozvěděla: „Chroupání květů denivky působí radostné rozjaření.“ Nevím, jestli je to rozumné, takhle před nocí, ale jdu chroupat.

  4. Sedmi píše:

    Denivky… Mívali jsme na zahradě taky. Líbí se mi víc, než lilie…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s