Kusovka

Skončil hradní den a já rychlým krokem odcházela na autobus, stanice Pražská. Do Prahy jsem ale nejela. Do Prahy tu nic nejezdí. Měla jsem pekelný hlad, v poledne jsem si dala jen salát z mlaďoučké cukety s mozzarellou z bůvolího mléka s olivovým olejem, s dresinkem z hroznového moštu crema bianca a s hrubou mořskou solí.

Míjela jsem zrovna dvě krásné mladé cikánky a ta jedna říká: „Dobře, tobě tedy udělám cikánský řízek.“ Aniž bych tušila, co to takový cikánský řízek je, okamžitě jsem na něj dostala obrovskou chuť.

Vešla, tedy spíše vběhla jsem do prázdného řeznictví, vědoma si, že je čtvrtek a tudíž čerstvá šťavnatá domácí sekaná, alespoň budyňská sekaná, když ne cikánský řízek, a dala jsem si ji v takové té lehce dusivé macdonaldovské housce s kečupem, kterou normálně nejím, ale tentokrát to vonělo tak skvostně a bylo to teplé, ani jsem k lavičce v čekárně ještě nedošla a už jsem se zakousla hladově do své večeře.

Jedna lavička byla volná a druhá obsazená malým cikánkem, tlusťoučkým hodně, ale moc roztomilým a jeho také hodně obézní maminkou, která se mě, dřív než jsem si stačila dosednout na svojí lavičku, zeptala, jestli bych jí neprodala kusovku a tahala z peněženky nějaké drobné.

„Prosím?“ ptala jsem se zmateně, netušíc, co ta žena chce.

„Jestli byste mi neprodala kusovku?“ opakovala s nadějí.

„Kusovku? Co to je?“ zeptala jsem se já nahloupě, než mi to došlo.

„Ahá! Já bohužel nekouřím, jinak bych vám ale ráda dala“ a hned jsem se rozhlížela po okolí, jestli bych té nešťastnici nějaké to cigárko nemohla sama vysomrovat. Už nejmíň čtyřicet let jsem to nedělala. V okolí ale ani živá duše a tak jsem tedy dosedla s horkou sekanou na lavičku a znovu se zakousla.

Jenže! Ten malý cikánek ze mě nespustil ty svoje krásný černý očíčka, doslova jimi na mě visel, skoro mě jimi olizoval, tedy spíš tu moji sekanou. Usmála jsem se něj, ale on zůstal vážný a tím svým uhrančivým pohledem se vpíjel do mého hamburgeru. Měla jsem pocit, že i hlasitě polykám, vůbec už jsem si nemohla to svoje jídlo vychutnat. Uvažovala jsem intenzivně, jestli bych mu neměla tu svou nakouslou večeři přenechat, ráda bych to i udělala, byl tak moc roztomilý, hladově nevypadal sice, jak byl tak strašně tlusťoučký, ale chuť měl tedy obrovskou, to bylo jasný. Jenže jsem si říkala, že bych se té jeho maminky mohla tímto gestem třeba dotknout. Čím větší měl chlapeček na to mé jídlo chuť, tím já ji ztrácela, vlastně mě ta chuť už přešla docela, nejen díky tomu jeho uhrančivému pohledu, ale i proto, že jeho maminka měla velkou rýmu a neměla kapesník a já ho taky neměla, abych jí ho nabídla.

Jedla jsem ale statečně dál a snažila se nedívat na chlapečka a neslyšet zvuky, co vydávala jeho maminka. Nakonec jsem tedy ten hamburger spolykala a to jsem udělala moc dobře, protože na statku nebylo k snědku nic, než úžasné prossecco, které sice nebylo moje, ale i tak jsem ho s obrovskou chutí vypila, v dalším ze svých osamocených, leč krásných, večerů.

IMG_8610

IMG_8631

IMG_8661Když se večer nachýlil, šla jsem se na sebe podívat do zrcadla s brýlemi na blízko. Říkala mi totiž jedna starší žena na hradě, že se takhle nedávno na sebe podívala a jak byla překvapená, co to vidí za tvář a já jsem si uvědomila, že se taky nikdy na sebe nedívám brýlemi na blízko, protože se nikdy nelíčím a nemám tudíž důvod. Tak jsem se s těmi brýlemi na blízko na svou tvář podívala a už to dělat nebudu.

Pak jsem ulehla do svého lože, co ho tady mám a šla jsem si sem psát, protože filmy mě už nějak nudí.

A večerní Slunce vešlo do mého pokoje.IMG_8669

One comment on “Kusovka

  1. kaschika píše:

    To je krásný…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s