Jestli se ještě někdy narodím

Chtěla bych být stejně svobodná.

Setkávám se celkem zblízka s mnoha lidmi, které nějakým způsobem zajímá vhled do minulosti. Během líčení historie z pohledu subjektivního mého a mých oblíbených kronikářů, líčím události dávno minulé, spojené s hradem, ve kterém provázím. Skladba návštěvníků hradu bývá rozmanitá a každý z těch lidí stává se pro mě zajímavým objektem mého vnímání současného světa.

Jakmile vešla na dvoranu, okamžitě mě okouzlila. Substance přírodní ženy. Vešla bosá, ve vlajících lehoučkých šatech z té nejemnější organické bavlny, s výrazem ve tváři očekávajícím. Ty její šaty byly dlouhé a splývavé, odhalovaly její ladná opálená záda a sukně těch šatů svým hlubokým průstřihem vyzdvihovala štíhlost jejích opálených stehen a fakt, že nejenže nemá žádnou z těch obludných fabulujících podprsenek, co jsou dnes v módě, ale že nejspíš i její hýždě jsou pod tou skvostnou látkou nahá.

Bylo jasné, že stávající mé představení bude hlavně a jen pro ni. A nemýlila jsem se. Lidé se ostýchají dávat najevo svoje emoce a to, že jsem je pobavila, vnímám často jen ze záblesku jejich očí. Ona porozuměla každičkému mému rafinovaně nenápadnému vtipu a tam, kde jsem vděčná i za úsměv v očích, smála se ona hlasitě.

Je to nadějný pocit potkat svobodného člověka. Sebevědomou čirou lidskou bytost před předsudků, bez konvencí a maloměšťáckých návyků, bez buranství a směšně zakrývaných komplexů.

Pohled na hradby hradu. Stejný pocit čiré prosté krásy.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s