A ráno mi z Práva předčítala

Věřím že už z jiného, než toho Rudého, kterým jsme si my všichni z naší hliněné ulice svorně zadky utírali, z důvodu hlavně praktického, toaletní papír byl v té době rozkvétajícího socialismu luxusem. Nejspíš jsme ty zadky měli všichni tiskem začernalé, ale to nikdo z nás nezkoumal.

img_20200718_151841

Foto z mé minulé návštěvy, přestal mi totiž na mobilu foťák fungovat, po té, co do hradní toalety mi padl.

Zazvonil pohledný muž, starší už, a ptal se, jestli naši sousedi od naproti bývají doma. Že prý sem kdysi jezdíval za svým dědečkem a jeho maminka že se tu narodila. A já okamžitě věděla o koho jde. Vláďa Mašek z Ústí, mojí dětské opravdové kamarádky Blanky zbožňovaný bratranec. O osm let starší než my dvě, vzal nás kdysi do ZOO, to tam ještě ten můstek, co se propadl, nestával a my pluli ze Stromovky přívozem.

Ihned jsme si porozuměli. Nejen díky vzpomínkám.

Odpoledne jsme ve třech, já, on a moje maminka, strávili neobyčejné. Stařecká demence, která po prožité narkóze ovládla mojí mámu, jakoby se vytratila a maminka se náhle rozpomněla na všechny ty pitoreskní lidičky, kteří v naší hliněné ulici žili, na Klepejtkovi, Heranovi, Pechrovi, Hříbkovi, Herajnovi, Kejhovi, Pokorných, Dvořákovi, Koutkovi, Svobodovi, Hartmanovi, Lázničkovi…

A pak se zeptala, kde že všechny ty lidi vlastně jsou a když jsme jí sdělili, že už všichni opustili tento svět a že jen ona jediná ve svých 94 letech tu přežívá, zeptala se:

„A co můj tatínek?“

Tak jsem jí řekla, že ten už taky umřel, když v tom moje máma, kterou jsem nikdy neviděla brečet, začala zoufale hořekovat:

„Tatínku můj! Jak je tohle možný? Dyť na to vůbec nevypadal!“

Vláďa ji povídá, že smrt je přirozená a on taky že svoje rodiče už nemá a máma na to:

„No jo, ale vy už jste starej, ale co já…?!“

A mě došlo, že si zaměnila mého bratra Libora, který se o ní stará, onoho trojjediného otce ducha i syna svatého s dávno už zesnulým otcem skutečným.

 

Právě vyzvánějí zvony stodůleckého kostela a já myslím na ty keře s červenými slzičkami, ploty zahrad ulice K Višňovce, které vytvářely prostory k našim živým hrám, co nás utvářely…

 

5 comments on “A ráno mi z Práva předčítala

  1. vidoulsky píše:

    Popíjím první letošní burčák, čtu si Mirčin až dojemný článeček, ale jízlivý ďáblík mi napovídá: Mirko! Ten první můstek, v dobách Tvých návštěv ještě nestál. Ale dobrá zpráva je – dožili jsme se toho třetího.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s