ANDĚL PÁNĚ TŘÍKRÁLOVÝ

Můj nápad na námět 🙂

Vychází z křesťanských tříkrálových tradic. A taky je trochu inspirován tím, že Jiří Dvořák vyhrál StarDance.

V jedné zapadlé chudobné vesničce v horách neměli kostel ani kostelíček, stávala tam jen skromná kaplička, do které přicházíval farář ze vzdálenějšího městečka.

Nastal den tříkrálový a farář z toho městečka vyslal svého pomocníka, tučného kaplana, aby donesl tříkrálovým koledníkům do kapličky ve vsi posvěcené jím křídy.

Kaplan se brzy z rána brodí přes horské kopce hlubokým sněhem, v lese ale zabloudí. Zaslechne zurčící potůček a dobelhá se ke studánce, ze které se chce napít. Jak se ale nad studánku nakloní, torna s křídami mu spadne do vody a když se mu ji podaří z vody vytáhnout, je docela prázdná. Svěcené křídy se ve studánce do jedné rozpustily.

Nešťastného bohoslužebníka v tu chvíli obklopí divé ženy, vtáhnou ho mezi sebe a v divokém reji jejich tanců ztrácí obézní muž záhy vědomí a padá vyčerpán do sněhu. Divoženky ho vtáhnout pod zasněžený smrk a zemdleného pomocníka božího tu znechuceně zanechávají.

V té samé chvíli běží malí, tříkrálově převlečení koledníci, do kapličky pro svěcené křídy, netuší, že tam tentokrát nenajdou ani křídy, ani farářova pomocníka.

Dobrotivý Pán Bůh to shůry vidí, zželí se mu koledníků, chystá se udělat v té zapadlé vesničce pořádek a na chvíli zastaví čas. Koledníci v tříkrálových převlecích znehybní v běhu, znehybní celý svět a Pán Bůh podává andělovi Petroniovi ošatku s křídami, které sám posvětil, aby je do kapličky snesl.

Petronel se už chystá sestoupit na zem, když mu do cesty vejde věčný pokušitel Uriáš, žertuje s ním, láká ho na čertovský mariášek. Petronel ho trošku povýšenecky odmítá, odvolávaje se na svůj andělský úkol a dotčený Uriáš vezme v nestřeženém okamžiku do ruky jednu z posvěcených kříd, plivne na ni svým pekelným dechem a znesvěcenou ji pak znovu nenápadně strčí do ošatky.

Petronel snese ošatku s posvěcenými křídami na Zem, uloží ji do kapličky a vrátí se na nebesa. V tu chvíli svět opět ožije, znehybnění koledníci doběhnou do kapličky a rozeberou si tam svěcené křídy, aby jimi posvětili namalovanými třemi písmeny a dvěma kříži horské chaloupky a přišli si i na nějakou dobrotu.

Je mezi nimi i maličký synek čerstvé vdovy Vendelín, na kterého zbude v ošatce právě ona znesvěcená křída. Nic netušíc radostně ji popadne a běží v převleku za Baltazara za svými druhy,  Melicharem a Kašparem. V tom nešťastně upadne a zraní si nožičku. Kamarádi ho odnesou domů, kde maminka houpe v kolébce jeho právě narozenou sestřičku.

Vendelín pláče, je nešťastný, ale koledovat s kamarády jít nemůže. Maminka ho ukládá do postýlky, smývá mu čerň s tváří, svléká ho a v kapse jeho kalhotek najde „svěcenou“ křídu. A tak, jak bývalo tehdy křesťanským zvykem, položí křídu narozenému děvčátku do kolébky, aby novorozence uchránila před divoženkami, kdyby si chtěly lidské dítě vyměnit za svoje.

Zatím po vsi chodí koledníci, zpívají svoje koledy a košíčky se jim plní. Vendelín se za nimi smutně dívá oknem.

A nahoře na nebesích opět přicházejí Tři králové k malému Ježíškovi s dary, hrají si s ním, na nebesích tomu všichni přihlížejí, i polepšený Herodes.

Peklem znesvěcená křída novorozeně neuchrání a divoženky se během noci vkradou do chaloupky, novorozeňata vymění a se strašlivým smíchem si do lesů odnášejí holčičku chudé vdovy.

Vdovu probudí podivné vřeštění novorozeněte a když se skloní nad kolíbkou, umdlévá zděšena tím, co spatří.

Pán Bůh vidí to neštěstí, zlobí se na Petronela a posílá ho na zem zjednat nápravu. Petronel dopadne do závěje poblíž jeskyně, ve které bydlí zlé divoženky, nemůže ale její vchod v čerstvě napadaném sněhu objevit, je mu zima, prochládá, až před jeskyní málem umrzne.

Divoženky, z rejů se navracející, ho tu objeví a odnesou ho do útulné jeskyně plné ohňů a teplých houní, a lstivě přesladce ho zahřívají. Petronel pocítí k divým ženám takovou vděčnost, že málem zapomene na svoje poslání. Teprve ve chvíli, kdy se mu v ohni zjeví tvář Uriáše, upamatuje se na svůj úkol, ale ještě než se stačí nadechnout, podávají mu divoženky opojný nápoj. Petronel se napít nechce, nápoj odmítá, ale lstivé ženštiny ho lákají, že ani „mana nebeská“ se prý tomuto nápoji rovnat nemůže a Petronel neodolá a vypije celou číši. Omámen nápojem a potěšen lichotivým obdivem a sladkými svody divých víl, Petronel podléhá opojení a zapomíná na svůj úkol. Divoženky se ho pokoušejí vtáhnout do svých tanečních rejů, ale Petronel je nešikovný, křídla mu v tanci překážejí, rozmrzelé divoženky ukládají tedy Petronela do měkoučkých teplých houních ze zvířecích srstí a líbeznými hlásky ho uspávají, až Petronel upadne do hlubokého spánku, v němž se mu zdá andělský sen.

Ve vedlejší jeskyňce, na ovčím rouně, spí u ohně malé líbezné děvčátko.

Zatím u nebeské brány Uriáš smutní, pohrává si s pekelnými kartami, po Petronelovi se mu stýská čím dál víc. Ovlivněn nebeským prostředím, lituje toho, co svou čertovinou způsobil, přiznává se ke svému činu a Pán Bůh ho vyšle na zem, vyprostit Petronela ze spárů jezinek.

Ale i Uriášovi se ve vyhřáté jeskyni plné strašlivých, leč smyslných ženštin zalíbí, divoženky ho okouzlí, žertuje s nimi čertovsky a čertovsky s nimi tančí jejich divoké tance, zatímco se Petronel líně povaluje na houních u ohňů a upíjí z opojné číše, hlazen znovu do spánku lstivými divami.

Zatím se v chaloupce vdova stará o neustále vřeštící dítě divoženek, nemocná steskem po své holčičce. Když se v noci propadne únavou do hlubokého spánku, sebere Vendelín veškerou svoji odvahu a sílu, s ovázanou nožičkou a s miminkem v náručí se vydává do lesů, zachránit svoji sestřičku. Sotva jde, kulhá čím dál víc, až zcela vyčerpán dojde ke studánce, ve které se rozpustily svěcené křídy a voda ve studánce se tím stala zázračnou.

Úplně už vyčerpaný položí vřeštící holčičku se svraštělou tvářičkou do sněhu a ze studánky se napije. V tu chvíli jeho bolest úplně zmizí, nožička se úplně uzdraví a malý Vendelín je najednou plný sil a energie, znovu bere vřeštící holčičku v povijanu do náručí i jí chce dát trošku napít, ale sotva se jí první kapka dotkne, rozplyne se maličká divoženka v páru a v podobě vloček se snese k zemi.

Vendelín spatří stoupající kouř z jeskyně, už bez námahy dojde k jeskyni a vejde do ní právě ve chvíli, kdy Petronel procitá, do jeho, do té chvíle sladce andělského snu, vstupuje totiž Pán Bůh a zamračeně mu hrozí božím ukazováčkem.

Petronel s Vendelínem zvednou děvčátko od ohně, zabalí ho do houně a nezpozorováni tančícími divami uprostřed nichž kraluje Uriáš svým tancem, vykradou se ven a ve stopách Vendelínových se vracejí k chaloupce.

Tam Petronel položí živý uzlíček do kolébky, rozloučí se s Vendelínem, ještě ho oknem spatří, jak klečí u kolébky s miminkem. Jejich pohledy se naposledy střetnou a Petronel se chystá k návratu na nebesa. Musí se ale ještě vrátit do jeskyně pro svého pekelného kamaráda, musí ho zachránit ze spárů divoženek.

Uriáš, který se ale mezi divoženkami cítí jako mezi svými, nechce o návratu ani slyšet. Petronel dostane nápad a Uriášovi navrhne, že si zahrají spolu čertovský mariášek. Uriáš se rozzáří, je nadšen, ihned začne míchat karty, ale Petronel si to jakoby najednou rozmyslí a že už se vlastně musí vracet a že by si s ním tedy zahrál rád, ale před nebeskou bránou.

Uriáš hodí po Petronelovi uraženým pohledem, obrací se od něho, odchází a láká divoženky ke hře v karty. Ty však mariáš hrát nedovedou a snaží se Uriáše opět vtáhnout do tanečního reje. Uriáš s kartami v ruce svádí vnitřní boj, ve kterém nakonec karty s Petronelem zvítězí.

Zatímco ti dva pak spokojeně mastí karty u Nebeské brány, dole na zemi se odehrávají zázraky.

Divoženky se jdou po rejích občerstvit svěží vodou ze studánky, netuší že v ní je voda z rozpuštěných svěcených kříd a jakmile se ze studánky každá z nich napije, i ona se  rozplyne jako pára, která se zledovatělá ve formě vloček snáší do hlubokého sněhu.

Pod smrkem se probírá zimou ztuhlý, hladový kaplan na pokraji sil. I on se dovleče ke studánce a napije se z ní.

„Zázrak!“ zvedá oči k nebi, děkuje Bohu a pružným krokem se vydává ke vsi, aby zvěstoval lidem novinu o studánce se zázračnou vodou, která léčí.

Brzy se zvěst o zázračné studánce roznese po celé zemi a studánka se stane poutním místem. Dříve chudá horská vesnička začne vzkvétat, i malebný kostelík si tam postaví, vdova se provdá za jednoho z poutníků a s Vendelínem a jeho sestřičkou žijí pak všichni šťastně až do smrti.

 

A Pán Bůh na to spokojeně shlíží shůry.

Pak ale popatří na Petronela s Uriášem, jak spolu pořád mastí čertovský mariáš, nadechne se, chce je pokárat, ti dva okamžitě schovávají provinile karty za záda, ale Pán Bůh nad nimi jen mávne rukou a jde se potěšit s Ježíškem a Marií.

10 comments on “ANDĚL PÁNĚ TŘÍKRÁLOVÝ

  1. vidoulsky píše:

    No teda to je sešup, od existenciálních úvah k pohádkám! Taky hladovím, ale pohádky? Teda hladovím, mám v lednici dva stejky ze skotského hovězího a chystám se na ně. Pak zase budu hladovět. Čenžnul jsem fotku, byl jsem na ní příliš mlád. Na téhle jsem si všiml že jsem trochu otlemený takže pokusím trochu zhubnout pro krásná děvčata kolem padesátky. JInak se mám dobře pa.

    • Mirka píše:

      Hladovím stejně jako Ty, se šťavnatou, neskutečně lahodnou picanhou (čti pikaňou) připravenou na živém ohni, jak to umí jen krásné Brazilky, Afričanky a taky Martin.
      Taky trošku trpím, tedy já trošku trpím, taky bych se měla pokusit o to zhubenění, jenže to s sebou nese omezování a na to je život nějak moc krátký.
      Navíc, když jsem bývala jak proutek, provokoval mě v jednom kuse jeden, že má rád ty macatý.

      Jo a v pohádkách vyřeším existenciální problémy docela hravě.

  2. vidoulsky píše:

    P.S.
    Koupil jsem si ve slevě skládací žebřík, když by děvčata nevyšla, budu se věnovat řezu ovocných stromů.

    P.S.S. Znáš mě, vše dotáhnu do dokonalosti a poté ztratím zájem. Věřím že jabloň a kiwi naroubuji na společný peň. (Vidíš už jsem pochytil ovocnářský slang.)

  3. Mirka píše:

    Už jsem to opravila, ale četla jsem dneska ten svůj pohádkový námět Laře a tam stálo i že každá z divoženek se „ve formě vložek snáší do hlubokého sněhu“.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s