Než odevzdám laptop distanční výuce

Mě hodně baví psát hned po probuzení. Vlastně ještě v takovém polosnu. Tělo si sice po ránu neprocvičuju, mozek zato ano.

Jenže poslední dobou nemám šanci a hodně dalších dnů mít ještě nejspíš nebudu. Notebook je mi hned po ránu odebírán. Moc dětí v domě k výuce a málo počítačů. Distančně totiž pracuje i Martin, statečná hlava svojí rodiny.

Uvědomila jsem si během této rizikové doby, jaké já mám vlastně štěstí. Mě to totiž doma ohromně baví a moje potřeby opouštět dům jsou minimální. Jen škoda, že dům nestojí někde ve středomoří nebo prostě tam, kde vznikaly první civilizace, kde vzduch voní mořem, kde pravý domácí olivový olej a dobré víno tečou proudem a koupená rajčata mají chuť rajčat. Tady žiju tak trošku náhražkami, i když se ty náhražky tváří jako luxus.

Jinak dál dobrou náladu neztrácím, jen jednou mě nečekaným atakem opustila, ale za to lockdown nemohl. Zalikajíc se, vysténala jsem tu svoji náladu Andrému telefonem a jeho hladivý hlas a moudrá slova mě dostala zpět do mých kolejí, které sice nejsou moc vyjeté, zato tu ale panuje radostné rozpoložení. Navzdory všemu. Tenhle svět mě prostě baví.

Výuku Loanky jsem ale vzdala, jí zabývat se školou a brát učitele vážně prostě nebaví. Ani trochu. Mě by tedy v jejích letech distanční výuka bavila a kdybych měla takovou obětavě snaživou babičku Mirku, co by mi chtěla věnovat svůj čas, byla bych štěstím bez sebe a vzdělávání brala bych jak počítačovou hru, ve které chci vyhrát.

A už je tady Loan pro počítač a já posílám spot do éteru bez šance si ho po sobě přečíst.

5 comments on “Než odevzdám laptop distanční výuce

  1. nominek píše:

    To s tou počítačovou hrou – to docela sedlo. Dcera se na jaře zabrala do jedněch cvičení na netu, sbíraly se tam nějaké štíty – a prý “ to je super, to je jako lov Pokémonů“ či tak nějak.
    To mi přišlo fajn.
    Nicméně po té době entuziasmus dávno uvadl, momentálně mají už oba potomci distanční výuky už plné zuby…

    • Anonymní píše:

      Já jsem v tuhle chvíli na statku, svůj počítač jsem nechala k dispozici v Praze a musím se přiznat, že žít bez hlasů paní učitelek je pro mě velkou úlevou (nic proti nim a jejim vyčerpávajícím jistě snahám). Navic nechávám Loan nejen notebook, ale i kuchyň, která je tím pádem na dopoledne zablokovaná.
      Takže i za mě – už se těším, až to skončí. I k vůli tomu, že nebudu muset být očitým svědkem toho, jak je jinak nadané Loan škola naprosto ukradená. Což jí nejspíš i trošku závidím.

  2. Blondýna píše:

    Přijde mi, že ráno se píše dobře skřivanům, což by sedělo, já jsem 🙂
    Obdivuji vás plodné rodiče, jsem nervák, tudíž bych to měla při té výuce hodně těžké a nebo bych byla celý den na plech. Což je z výchovného hlediska také pěkně zavádějící.
    A tak mám kuchyň prázdnou celý den a nemám se nač vymlouvat, bohužel.

    • Mirka píše:

      Simi, ačkoli přesně netuším, co to „být na plech“ obnáší, jsem přesvědčená, že viděti „matku na plech“ je z výchovného (slovo „výchova“ nesnáším v jakékoli jeho podobě) hlediska zcela v pořádku… 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s