O mně a víně

Napíšu si teď o něm, o víně, protože mi právě došlo a já si nějakou dobu nechci koupit další, i když už je březen a suchý únor jsem propásla. Čas od času si dávám „masochistické“ pauzy bez vína, i hodně dlouhé někdy, abych sama sebe ujistila, že ve mně není žádná fyzická závislost. Závislost ale ve mně je, jenže docela jiná než ta, o které se píše v odborných článcích lékařů.

Když přestanu pít víno, piju vodu, protože i vodu piju ráda. Mám na ní obrovskou kliku, protože z kohoutků v Kobylisích, na statku i na chalupě ze studánky teče voda moc dobrá a ledová. Na každém z těch míst má trošku jinou příchuť, ale všechny jsou lahodné. Vím, že je to jistá výsada, protože jsem ochutnala vodu z mnoha kohoutků. Třeba na hradě v Budyni se k mému zklamání pít skoro nedá, tak si ji ochucuju mátou a citronem nebo plátky okurek. A chladím ledem. Z plastů vodu nepiju.

S vodou si dobré jídlo tak jako s vínem ale nevychutnám. A miluju večery se sklenkou červeného u krbu, někdy i rána. Mám k tomu na tohle požitkářství parťáka z nejpovolanějších, který ještě zažil dobu, kdy ve Francii v Lyceu dostávali studenti při obědě lahev červeného ke každému stolu.

Život s vínem zbožňuju, víno je pro mě životním stylem a nechtěla bych, aby tomu někdy muselo být jinak. Třeba že bych na to dobré víno neměla, což už se taky stalo. Vždycky tu ale bylo něco, co ještě šlo prodat.

Tahle kultura vína je prostě mojí kulturou.

Nemůžu zapomenout na naše rozkošné francouzské sousedy, jemu lehce přes devadesát, jí přes osmdesát. S obdivem, něhou a i jistou závistí jsem v letních dnech nad oceánem sledovala, tak trošku potají, jak si na pojízdném stolku na terasu přivážejí den za dnem obědy a večeře a ke každému tomu jídlu lahve vína. Bílé, červené, růžové, podle toho, co si právě k jídlu přichystali. Jiné víno k předkrmu, jiné k hlavnímu chodu, jiné k sýrům a i sladké víno z údolí Loiry k desertům. Chtěla jsem taky tak žít.

Některé sny se mi prostě plní.

Stejně jako kdysi, když jsem, jako skoro každé léto, trávila dny u moře v Bulharsku. Vedle našeho stanu kempovala německá rodina se třemi syny. I tuhle rodinku jsem potají pozorovala a i díky nim změnila svůj pohled na vlastní budoucnost. Opustila jsem od představy života s přátelskými lidmi v komunitě, stejně jsem ty svoje lidi nemohla najít, a zatoužila po svých vlastních synech.

Trošku jsem teď od tématu odbočila, jak mi jeden prožitek připomněl jiný.

Jdu připravovat oběd a tentokrát si nad ním přiťukneme orosenými sklenkami vody.

11 comments on “O mně a víně

  1. rowdycz píše:

    Já jsem bohužel schopen rozlišit víno na červené a bílé, to mám raději, zejména to, kterému se bůhvíproč někdy říká šedé… Ale někdy i poznám, že mi chutná víc nebo míň a na zapití jídla, zejména tučnějšího, rozhodně preferuji pivo. Takže Ti trochu závidím schopnost rozlišovat, jsem takový chuťový prosťáček (to platí i pro vůně). Zas mám ten život jednodušší 🙂

    • Mirka píše:

      Já pivo jen ke kachně (pokud není na pomerančích), knedlu zelu vepřu nebo k ovaru. A to ještě spíš černé nebo nějaké světlé, ale slabší než všemi milovaná plzeňská dvanáctka.

      Během covidu-19 a i chvíli po tom jsem měla nešťastný pocit, že tu správnou chuť lehce ztrácím, ale naštěstí se mi navrátila. Naštěstí, protože právě i na chutích a vůních můj svět stojí…v tomhle případě mi vážně, Ty jeden chuťový prosťáčku :-)) máš co závidět. Ale kdybys nechtěl mít život jednodušší, dá se i tohle prý naučit, třeba jako cizí jazyk. Prý na to existují i kurzy :-))

      Já to mám tak se vším, i s kávou, jen tak ledajaká mým pohárkům nevyhovuje a dopředu namletou nekupuju. Melu ji po ránu, posilujíc tím prsní svalstvo, jako moje prababičky, na starodávném ručním mlýnku na kávu. Mám jich celou malou sbírku…

      Oběd nakonec, nějakou fakt specialitu, připravuje, za hudebního Bachova doprovodu, Oleg a právě z kuchyni volá: „Bez vína to bude katastrofa…“

  2. Marie Veronika píše:

    Úplně jsi mi připomněla situaci, ve které jsem se octla po svatbě – dva (víceméně) abstinenti a doma pětatřicet flašek vína. Nejdřív jsme byli lehce nešťastní, ale nakonec jsme z toho navařili během několika let opravdu hodně cibulačky (a že z těch dobrých vín byla vynikající) a část jsme rozdali. Co by za to v jiných domácnostech dali 🙂

  3. svethelgy píše:

    jo vínečko.. úplně chápu.. bohužel během mateřské jsem se začala kamarádit víc než je zdrávo, takže teď nekupuji, jen občas dostanu a dokonce jsem nedala víno ani do receptu, abych mě pak nelákalo ho dopíjet a druhá věc je moje hubnoucí snaha, té alkohol vůbec neprospívá 😦 ale stýská se mi, to jo.

    • Mirka píše:

      Helgo a já se právě dočetla, že víno (tedy kvalitní, suché) podporuje spalování kalorií a při vyváženém jídelníčku prý tedy není žádný důvod si víno odpírat 🙂

      Ovšem problém bude nejspíš v tom, že víno zvýší apetit a sníží sebekontrolu.

  4. Sedmi píše:

    Jé… Mám to nejspíš podobně… Jen teda ty pauzy se teď drží dost těžko, protože to by byl hřích, žít ve Francii a neochutnat… Navíc, moje druhá vášeň, sýry… To jde tak krásně dohromady 😁

    • Mirka píše:

      Sedmi, sýry k vínu neodmyslitelně patří a chuť dobrého vína po dobrém sýru…ááách…jenže to právě už jsou ty kalorie.

      Ty si to ale teď užívej naplno, protože, já nevím jak je to možné, ale mně stejné víno a stejný sýr chutná ve Francii přeci jen o trošku líp než v Čechách. Stejné to mám třeba i se snídaní, s kávou a croissantem nebo bagetou s marmeládou…

  5. Mirka píše:

    Právě jsem si objednala řezačku lahví a budu lahve přeměňovat na skvostné sklenice a taky na poklopy na svíčky k zahradnímu svícení. K tomu zas slouží horní část lahve.

  6. blondýna píše:

    Já jsem měla velice, velice bouřlivé mládí a půllitr piva byl můj věrný druh.
    Propila jsem se do totální abstinence, za kterou se vůbec nestydím, ba naopak.
    Kdyby zítra nebyl jediný hlt alkoholu, přežila bych bez následků.
    Ale ještě dneska večer bych si otevřela sklenku sektu, dobrého, drahého a bubliny bych natlačila v ně sebe.
    Vodu piji, miluji a je to můj živel, byť jsem zemské znamení.
    Tak na zdraví, všem.

    • Mirka píše:

      „…a bubliny bych natlačila v ně sebe“ tak touhle větou jsi mi udělala, Simi, pěknou díru do hlavy. Netuším, co si mám pod tím představit :-))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s