Ta rozevlátá

Poslední dny se mi zdají sny o blízkých mi lidech, dlouho už zemřelých. Začalo to dvěma Jaroslavy, tatínkem mojí kamarádky z hliněné ulice K Višňovce a jeho nožem zavražděným synem, kterého mi svými rysy, hlavně tedy svým úsměvem, připomíná Brad Pitt, což je pro mě značně překvapující, protože Brad Pitt je jedním z mužů, kterým se daří zrychlit můj tep a rozněžnit moji duši. Takhle jsem tedy já dříve o pár let staršího Jardu nikdy nevnímala a bylo mi divný, když se do něho zamilovala moje, pro muže velmi zajímavá, kamarádka z gymnázia Jana.

Pravda je, že Jardova ladného svalnatého těla si nešlo nepovšimnout, už když lovil červenou zavařovací gumou, do zlatova opálený v červených trenýrkách, zeleně nebo modře zlatě blyštící se masařky, vyhřívající se v podvečeru na sluncem prohřáté zdi jejich domu. Byl to atlet, házel oštěpem. Pro mě měli ale tehdy přitažlivost jen muži, kluci, co uměli poutavě mluvit.

Sen o svých sousedech jsem si zapamatovala, jak jsem si myslela, ale nezapsala si ho a už z něho nevím nic. Totéž se mi stalo se snem o bratrovi mého táty, o Jindrovi a jeho ženě Dáše, tedy o svém strýci a tetě, i ten jsem zapomněla, jen nepopsatelné pro mě pocity z těch snů ve mně zůstaly.

A na dnešek se mi zdál sen o babičce Marii a dědovi Antonínovi, kteří nás s bratrem Liborem vychovávali. Tedy ještě s Libuší, jejich dcerou, ženou, která nás porodila, ale vlastně kromě hodně dobrodružných dovolených a výletů, čas doma po těžkých denních a nočních službách v nemocnici na oddělení s onkologickými pacienty v posledním stádiu jejich života, prakticky jen prospala.

V tom snu jsem společně s neteří Renatkou a svými nejstaršími vnuky (žádný z nich neměl samozřejmě možnost poznat je) pozvala svoje prarodiče do superluxusního restaurantu, kde se aperitiv podával v jednom salonku a hlavní jídlo ve druhém. Ten aperitiv se podával v obřích číších s exotickým ovocem, čemuž jsem se hodně divila, ale byl tak lahodný…

Dál už nevím nic. Ze snu mě probudili, ostatně jako každý týden v tuto sobotní ranní dobu, popeláři, vysypávající do svých mohutných vozů obsah kontejnerů z tříděného odpadu na rohu.

Pak jsem ale ještě na chvíli usnula a nadobro se probudila až ze snu, ve kterém stál mladý farář, taky Jaroslav, myslím, jak mě teď napadlo, co se zasebevraždil z nešťastné lásky. Stál před roubenou chalupou a mávl rukou se zafačovaným zápěstím směrem ke mně se slovy: „Ta rozevlátá“.

Tady se odehrál můj příběh s ním, který jsem si zapsala, už je to dávno.

5 comments on “Ta rozevlátá

  1. Marie Veronika píše:

    Osobně tě sice neznám a na blogu ta známost taky netrvá moc dlouho, ale stejně mi tahle kraťoučká charakteristika připadá nesmírně obsažná a trefná 🙂

    • Mirka píše:

      Stejné Veroniko, napadlo dneska ráno i mě. To jsem prostě já „ta rozevlátá“. Ať už to kdokoli chápe v jakémkoli významu těch dvou slov.

  2. rowdycz píše:

    Lepší rozvlátá než zavátá 🙂

  3. Sedmi píše:

    …pro Pitta mám taky slabost 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s