Deset sedmikrásek denně

Říkala mi Hela, že jí to říkala paní Doušová z květinářství a ta že ví o bylinkách všechno.

O zdraví prospěšných sedmikráskách já ale vím už dávno. Růženka z Orlických hor vybíhala z rána na louku s krajícem chleba s máslem a solí a pokrývala ho hrstí čerstvě natrhaných kvítků.

Jdu nádherným ránem na nádherný hrad, kde na mě čekají nádherní lidé. Důvod, proč jsem se na delší dobu odmlkla. Je těžké psát o vlastním euforickém vnímání světa a tedy i radostném prožívání života, dnů a nocí, v čase šílenství války, brutálně nastolené egomaniakálním psychopatem, záhy po šílenství covidovém, které nejspíš dál nepřestává číhat na svou příští šanci. A nemám na mysli jen vir.

Tak tedy vycházím z prastarých vrat, slunce září, je ale ještě chladno, i šálu jsem si vzala. Když procházím po loučce kolem betonové nádrže bez vody, nesmyslně normalizačně přetvořené z půvabného rybníčku, kde se kdysi potápěly kachničky pod smuteční vrbou, shýbám se, trhám a jím ne sedm, ale deset sedmikrásek.

Kolemjedoucí postarší muž s užaslým výrazem v očích nakonec své kolo těsně srovná, aniž narazí do obrubníku.

Sedmikrásky, kopretiny a taky fialky nepřestávají ve mně vyvolávat závratě do minulosti, dětství. Vůně, tvary, barvy jara. O tohle nikdo nikoho jen tak připravit nedokáže.

Jen já sama mohla bych se připravit o všechny rozkoše, co se mi nabízejí. A já se o ně ale nepřipravím. I kdyby ty trakaře padaly…

Co živa jsem, lidi mě straší. Počkej až…půjdeš do školy, až se vdáš, až budeš mít děti až…až…až jsem tady a teď a všechno je pořád krásný a možná ještě krásnější. Navzdory…

Ve svém „letním“ podkrovíčku se vůbec nikdy nenudím. I když tu někdy na statku zůstávám docela sama. Jen se zvířaty…

12 comments on “Deset sedmikrásek denně

  1. vidoulsky píše:

    Tak především, máš úžasné k…ňadra. Jako správný zvrhlík jsem si obrázek náležitě zvětšil. Teprve poté jsem si všiml oduševnělého výrazu ve Tvé tváři. Vypadáš jak reklama na nějakou seriósní seznamku +50. Deset panáků denně také hodně přispěje ke zdraví a nemusím se trmácet na louku. A co ta návštěva? Máme novou psici!

    • Mirka píše:

      No jo, trošku mi ten výstřih (běžně mi odhaluje do šířky ramena, což se mi zdá svůdnější) pavučinkového (věkem) trika sjel do hloubky, nížeji než záhodno. Pravda, chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem si řekla: „Nu což, třeba tím udělám některému z kamarádů radost.“
      Co takhle pondělní podvečer, jedu do Prahy, v úterý ráno musím být v 10.45 na Palmovce. Že bych i přespala?…

  2. vidoulsky píše:

    Na to čekám! Moc se to hodí zrovna v pondělí! Ve vinárně má přednášku s „diapozitivy“ naše krásná přítelkyně Iveta, vrátila se s Compostela, dle tvých kriterií je to „nádherná žena“. Vlastně kvůli Tobě jsme koupili luxusní (to slovo máš tak ráda) rozkládací sedačku Natuzzi, zatím na ní přespává tchýně. Tak se konečně dočká. Ta sedačka. Má biomatraci! Sice nevím co to znamená ale zní to moderně. Spávali jsme zabaleni v kobercích, ale to jsme byli mládi. No moc se těším, dej vědět kdy se objevíš. M.

    • Mirka píše:

      Spávali jsme všelijak. A i ještě daleko později. Já jednou s Iren a ještě s tou druhou, ve slaně mokrých županech od písku s hlavami na jeté rohožce před nedobytnými dveřmi.
      I já se těším a dorazím před šestou.

  3. vidoulsky píše:

    Jasně, čekáme. M.

  4. Marie Veronika píše:

    To strašení je snad univerzální jev. Taky podobné věci slýchám už od mala – a vidět, že to má někdo podobně na háku jako ty, je tím pádem velmi osvěžující 🙂

    • Mirka píše:

      To mě těší, Veroniko.

      Dneska jsem si zrovna na tohle téma, od něhož se odvozovala témata další a další, jen tak sama pro sebe, dlouze filozofovala. Závěrem jsem došla k tomu, čím jsem v podstatě začala.

      Tedy tím, že, ačkoli jsem se volnomyšlenkářskou už nejspíš narodila, k plnému osvobození se od zažitých předsudků, jak se má či nemá žít, jak kdo má či nemá vypadat, jsem se osvobozovala ne bez lehkosti a ačkoli si myslím, že jsem osvobození už dosáhla zcela, tak nedosáhla. Občas se přistihnu, jak nablble plácám nějakou pitominu a to jen proto, abych v té chvíli zapadla.

  5. nominek píše:

    Mirko, obdivuji tvé nádherné vlasy!

    JInak dětství mám podobně spojené s jarními kvítky, u mě ještě hluboce zakořeněné pampelišky.

    • Mirka píše:

      Díky, Nomi. Hlavně jsou moje vlasy naprosto nenáročné, někdy se nečešu i pár dní, jen prsty projedu. A když někde něco překáží, ustřihnu to. A úplně nejlepší vlasy mám u moře nebo když mží…

  6. Rowdy píše:

    Taky mi pořád říkali, jak to bude hrozné, až… Ale nikdy nic hrozného nepřišlo, prostě si ten život nějak šel. Jsa nyní prakticky stařešinou rodu, zbývá mi už jen sedět před chatrčí a moudře si pročesávat vousy. Ano, to by asi bylo fakt hrozné, tak to nějak pořád oddaluji.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s