Dne druhého

Kol kolem bažina, venku být nemůžou (dětičky) a tak k počítači se zase jen tak neprorvu.

Propásli jsme včera ohňostroj za milion, slyšeli jsme ho ale v kuchyni, jak kdyby ho odpalovali na naší zahrádce.

„Válka,“ šeptlo zděšeně jedno z dětiček. A to jsem si myslela, že naposledy jsem se války bála já, maličká holčička.

Tak nevím, co ti ptáci z Letné. Zvykli si už? Nebo se taky pořád bojí a někam z Letné odlétají?

Když se to, tak se to

Taková pravdivá česká hláška.

A ono se to v posledních dnech a týdnech tedy opravdu …. jedno za druhým.

 

Já jsem ale nezlomná a tak si na onom místě klidu a rozkoše, jak dny jdou jeden za druhým, pročítám Rybářské minimum z šestašedesátého za Kčs 5,50.

 

A tak už vím všechno o nástrahách a návnadách, i o tom jak si candát připravuje trdliště a jak se vytírá tloušť, bolen či ostroretka. A taky už vím, jak poslat spěšnou železnicí zásilku raků – nikdy poštou!