Neboť všemocný a všudypřítomný Bůh nás v tom nechal plavat samotné.
K čemu mě inspiroval NowhereMan.
Potřeba být veden. Zvykli jsme si na to. Na to zastřešení. Když se nám něco nepovedlo, mohli za to komunisté.
Nést odpovědnost sám za sebe! To je tíha při dnešním způsobu žití téměř neúnosná. To i proto jsem odpůrkyní feminismu. V období hluboké totality byla pro mě má toužená samostatnost snadná. Od něžné revoluce spoléhám na náruč muže, který by tu odpovědnost za mě ze mě sejmul. Nechal mě jen plodit a „vychovávat". Setkávám se ale jen s muži neoblomně zastávajícími feminismus.
Potřeba být veden se jistě netýká jen „lidí u nás". Právě touhle potřebou trpí lidé celého světa.
Někteří jsou přesvědčeni, že tu správnou cestu jim ukazuje právě ten jejich, jediný správný boží vládce. Bojují v jeho, božím jménu. Pod vlajkou boží. A vedením…snad božího velvyslance?
Člověk je svou podstatou stádní druh. Cítí potřebu zařadit se. Být zařazen. Ať už se k svému stádečku připojí jakoukoli cestou.
I ten nejosamělejší člověk ho hledá. Svoje stádečko. Třeba jen prostřednictvím televize, nebo internetu.
A každé stádečko nejspíš potřebuje svého vůdce.
Pražská Češka 
Vledl je dobrej překlep. Něco mezi vedl a vlekl…
Upřímně.Inspirována tedy, napsala jsem tyhle řádky a chtěla rozepsaný článek uložit do rezepsaných.A omylem ho poslala. Už ho tu nechám.
anebo každý vůdce potřebuje svoje stádečko?
ne vsichni jsou ve stadecku, znam i osamele vlky ci vlcice.ja jsem stadni, odjakziva jsem chtela vlastni stado a taky mam. Čita osm clenu vcetne me. Kazde Vanoce sedime spolu kolem jednoho stolu. Kdyz jdeme pres lesy a louky a ja vidim dustojnou obrovskou kravu jak si to suverenne masiruje pastvinou a za ni se tlaci telata a ostatni kusy, tak si rikam: ano, vudci krava je dulezita.
Ruliso,promiň. Taky se mi to líbilo.Ale v rámci jakéhosi podivného perfekcionismu mě cosi donutilo tu větu i s tím trefným slovem vymazat.
"Co je dovoleno Jupiterovi, není dovoleno dobytku"Když nastupuji do metra, věřím, že mašinfýra je Ježíš, nebo něco na ten způsob…Princip slasti, to je To…Za mnou stojí Gabriel, a napíná mé šlachy řeckým (to jest paradoxním) způsobem…Spasen ten, kdo je Postrkován různým směrem… V