Milionek sem milionek tam

Já sama nesázím, jen jsem šla nechat zkontrolovat dva, čísly narvané, tikety a bylo mi jasný, že jeden z nich prostě vyhrát musí.

Fousatý trafikant s oblým bříškem postával na schůdkách před trafikou, pokuřoval si a sledoval mě, jak vystupuju ze stříbrného Mercedesu, který mi zřejmě dává mylný punc zazobané paničky.

„Umíte tohle zkontrolovat?“ ptám se po té, co se omluvím za přerušení kuřácké seance. Trafikant pokývne, típne a vejdeme do útrob trafiky.

Pak zajde za pult a ještě dál a strká do nějakého stroje, na který nevidím, první tiket.

„Nic!“ hodí zkontrolovanou sázenku přede mě na vyskládané časopisy.

A pak to přijde. Strčí do toho ukrytého stroje tiket druhý a zarazí se:

„Jo jo, je tu výhra, budete si chtít znovu vsadit?“

Já nesázím, odpovídám a dodávám, že si vezmu jen Respekt.

„Ne? Nesázíte?…je to 116.“

„Ještě ten Respekt si vezmu.“

„Respekt?“ opakuje jakoby nevěřícně trafikant, jako by to slovo slyšel poprvé v životě a přitom pod pultem něco secvakává.

„Jako časopis?“ ptá se divně a háže to secvaknuté dolu pod sebe do nějakého koše zřejmě.

Pak podivně rozpačitě hledá někde za mnou Respekt a vrací mi drobné. A přitom já se později dozvím, když mě náhle znejistělou napadne, vždyť já se vůbec nemohla přesvědčit,  jestli jsem skutečně vyhrála jen těch sto šestnáct korun a ne nějaký ten milionek, že Respekt mívá stále na stejném místě a vždycky ví hned…

Sžírající nejistota! Ale teď přece nemůžu za trafikantem přijít a říct mu:

„Hele, vyndejte to potvrzení o mojí výhře z toho koše, chci se přesvědčit…“

To raději risknu ty miliony, než abych se toho bodrého chlapíka dotkla.